Česká koruna neustále posiluje a pro některé české exportéry to může představovat skutečný problém.
Děje se tak nejen proto, že kurz koruny jde nahoru v důsledku relativně vyšší výkonnosti české ekonomiky, ale také v důsledku měnových politik uplatňovaných v zahraničí. Potvrzuje se tak jen skutečnost, že flexibilní měnové kurzy nemohou žádnou malou ekonomiku uchránit od inflačních politik větších měnových zón, jako jsou Spojené státy nebo Evropská unie. Vůbec to však neznamená, že by tento problém vyřešilo přijetí eura.
Podíváme-li se na vývoj kurzu české koruny vůči dolaru a euru, uvidíme výrazně rychlejší posilování české měny vůči americké měně. Zatímco od začátku loňského roku koruna oproti dolaru posílila zhruba o dvacet procent, proti euru to bylo „jen“ o pět procent. Kdybychom už v roce 2006 přijali euro, tak bychom si vůči americké měně o mnoho „nepolepšili“, protože euro za stejné období oproti americkému dolaru posílilo zhruba o 17 procent.
Zkáza trhu realit
Celý tento vývoj odráží dlouhodobou inflační politiku americké centrální banky, která se úspěšně exportuje do jiných zemí prostřednictvím poklesu hodnoty dolaru. Zajímavostí navíc je, že navzdory dlouhodobému poklesu americké měny se schodek americké obchodní bilance nejenže nelepší, ale naopak výrazně prohlubuje. Mýtus o korelaci či snad dokonce o kauzální závislosti vývoje měnového kurzu a obchodní bilance tím opět padá (již poněkolikáté). Aktuální „problém“ silné české měny se týká v první řadě výrazného posílení vůči americké měně.
Proti dolaru však posilují snad všechny měny s flexibilním kurzovým režimem. A dolar bude oslabovat i nadále, a to jak proti koruně, tak proti euru. Inflační měnová politika se totiž neprojevuje pouhým nárůstem cen, ale má i další důsledky, které budou dále tlačit na pokles hodnoty dolaru. Inflace mění strukturu relativních cen, což vede k chybným investicím, které dlouhodobě nemohou být rentabilní.
V případě Spojených států jde v první řadě o chybné investice na trhu nemovitostí. Výsledkem je současná krize na americkém trhu s realitami, která se postupně šíří i do dalších sfér finančního trhu a postihuje i mimo americké finanční instituce (naposledy run na britskou banku Northern Rock nebo výrazný pokles zisku Deutsche Bank v důsledku rizikových úvěrů). Konečným důsledkem bude pokles spotřeby předlužených amerických domácností, které v posledních letech vsadily na spotřebu na úvěr a mají rekordně nízkou míru úspor, a likvidace chybných investic spojená s přerozdělováním zdrojů. Recese ve Spojených státech významně postihne také výrobce, kteří na americký trh vyvážejí své zboží (v první řadě vývozce spotřebního zboží).
Před ekonomickými problémy Spojených států a Číny (která, zdá se, musí začít řešit neřešitelnou situaci kolem své měnové politiky) by českou ekonomiku urychlené přijetí eura neuchránilo. Zatímco nyní jsme jako malá otevřená ekonomika vystaveni silným vnějším vlivům zahraničních měnových politik, jako členský stát eurozóny bychom byli těmto tlakům vystaveni uvnitř.
Euro je problém
Euro je navíc měna vytvořená z politických důvodů a to samo o sobě nevěstí nic dobrého. Euro mělo pomoci zalepit nahromaděné dluhy z deficitů státních rozpočtů tradičních členů Evropské unie a už od počátku nastoupilo svou proinflační dráhu. Vzhledem k tomu, že se euro postupně dostává do měnových rezerv centrálních bank nejrůznějších států světa, zůstávají důsledky této inflační politiky zatím skryty.
Euro není spásou Evropské unie, ale mnohem spíše jejím dalším problémem.
