Kurs české koruny posiluje a láme rekordy. Na počátku roku 2006 bylo euro k mání za 29 korun, na konci února 2008 jej již bylo možné pořídit za zhruba 25 korun. Kurs koruny tak posílil o téměř 14 %. Exportéři pláčou, spotřebitelé jásají.
Jen pro osvěžení. Kurs je konverzní poměr, v němž je jedna měna směňována za druhou. Nebo také cena, za níž lze získat jednotku zahraniční měny. Ponechán volnému floatingu odráží kurs dlouhodobě realitu dané ekonomiky. Úroveň produktivity, cenové hladiny či úrokový diferenciál, krátkodobě mají vliv spekulativní obchody. Výše kurzu je určena nabídkou a poptávkou po dané měně, je tak produktem neosobního mechanismu, to jest trhu. Nevyhovuje-li trhem daná cena určité skupině lidí, pravidelně raší touha trh ovládat, záměrně si jej přizpůsobovat k obrazu svému, cenu ovlivňovat či přímo určovat.
Mnozí věří, že určitá výše tržní ceny je pouze dobrá či pouze špatná. Čím větší a mocnější skupina má eminentní zájem na dané ceně, tím silnější lze očekávat tlak na mocenský zásah do tržních mechanismů. Klasickým příkladem jsou exportéři, tedy ti podnikatelé, kteří dodávají své zboží a služby na zahraniční trhy a konvertují své příjmy přes směnný kurs. Posiluje-li domácí měna, klesá korunová hodnota jejich příjmů a tím i zisky, nižší příjmy se přirozeně nelíbí žádnému podnikateli. Posilující měna jde proti zájmům exportérů.
Na druhé straně ovšem stojí spotřebitel, jemuž posilující měna snižuje cenu zboží a služeb ze zahraničí. A kterému spotřebiteli vadí pokles cen? Snad žádnému. Z tohoto pohledu je posilování měny pro něj vítaným faktem. Silnou měnu s radostí ocení spotřebitelé v době dovolených, neboť za své radovánky na břehu moře vynaloží méně peněz. Prostředky uspořené na dovolených mohou poté vydat za jiný produkt a potěšit tak nějakého podnikatele dodatečným příjmem. Anebo si jednoduše dovolí luxusnější dovolenou. Spotřebitelovy peníze se prostě neztratí, jen skončí v jiné „kapse“.
Exportéři mají oproti spotřebitelům výhodu, jejich zájmové organizace jsou mocnější a schopné vytvářet silný politický tlak. Asociace exportérů nedávno vyzvala vládu a ČNB k zastavení zpevňování české koruny s poukazem, že jde o pouhé spekulace a ty jim ubírají na příjmech. Jistě, může se stát, že kurz není odrazem ekonomických fundamentů. Spekulace mohou měnu nadhodnotit, či naopak. Jde však vždy o výsledek nálad trhů. Pokud bude centrální autorita výsledek dobrovolných aktů účastníků trhu svými nástroji „opravovat“ jen proto, že jedné skupině obyvatel trhem nastavené podmínky nevyhovují, odebíráme si výhody, jež trh celé společnosti přináší, a vstupujeme na půdu centrálního plánování.
Posilování české měny je fakt, který v posledních letech neodmyslitelně charakterizuje vývoj české ekonomiky, proces její konvergence k vyspělejším ekonomikám. S posilováním měny se musí exportéři chtě nechtě vyrovnávat již po mnoho let. A nešťastný výraz mají v zásadě vždy, kdy k výraznějšímu posilování dochází. Jsou vystaveni nepříjemnému tlaku, na snižování nákladů, na růst kvality, jednoduše jsou nuceni se nějak vyrovnat se zhoršením cenové konkurenceschopnosti.
Měla-li by posilující měna na export skutečně zničující vliv, musela by se zhoršovat statistika zahraničního obchodu. Jak však tato statistika ukazuje, vyrovnávali se exportéři s posilováním koruny v zásadě velmi dobře a exporty stále dynamicky rostly. Děje se tedy pravý opak, jakoby proti logice alarmistických apelů vývozců. Výsledek zahraničního obchodu se v období posilující koruny velmi zlepšoval. Bez ohledu na výsledek zahraničního obchodu však zůstává fakt, že s posilující měnou zároveň klesají ceny dovozů z čehož profitují ostatní domácí výrobci i spotřebitelé. Pokud upřednostníme zájmy exportérů, pak na úkor většiny společnosti.
Ze statistik zahraničního obchodu je zřejmé, že kurz není klíčovým prvkem majícím vliv na spokojený život exportérů, tím je svobodný obchod a možnost hledat nové trhy bez politických omezení. Zlom ve výsledcích zahraničního obchodu po pádu bariér vstupem do Evropské unie je výmluvný. Efektivnější z pohledu exportérů by tak bylo napřímit své síly směrem k liberalizaci mezinárodního obchodu, nikoli k cenové regulaci, jakou by intervence na devizových trzích byla.
A mnoha exportérům se koneckonců nabízí možnost, jak se s posilováním koruny vyrovnat. Mohou se proti pohybům kurzu tzv. zajistit, populárně řečeno „hedžovat“. Kreativita tržních subjektů totiž vytvořila nástroje, jak se proti náhlým výkyvům směnného kurzu zajistit, čeští podnikatelé však tyto nástroje zatím příliš nevyužívají. Buď jak buď, vzhledem k nadhodnocenosti koruny lze očekávat pokles kurzu, tím snad alespoň ustanou apely na úřední zásahy do trhů.
