Ekonomice Jihoafrické republiky se v posledních letech dařilo a v roce2007 hospodářství vykázalo růst přesahující pět procent. Z vnějšku ktomu přispěly vysoké ceny vyvážených nerostných surovin, napříkladzlata a platiny. Domácí, donedávna nízké úrokové sazby podpořilydynamický růst stavebnictví a finančního sektoru. Expandoval takédomácí automobilový průmysl tohoto bohatého přímořského státu na jihuAfriky. Výhled do budoucnosti však naznačuje zpomalení růstu.
NEJASNÁ PERSPEKTIVA
Zvyšující se tempo inflace nutí centrální banku zpřísňovat měnovoupolitiku. Klíčová repo sazba byla zvýšena od června 2006 již podeváté -na 11,5 procenta. Nárůst úrokových sazeb oslabí výkonnost úrokověcitlivých odvětví, tedy zejména realit a finančního sektoru. Realitnímakléři hlásí již nyní prudký pokles počtu prodaných bytových jednotek.Růstem úrokových sazeb bude postupně zasažena i spotřeba domácností.Deficit běžného účtu platební bilance v roce 2007 dosáhl 7,3 procentaHDP, což je nejhorší výsledek za posledních 36 let. Příliv kapitálu zezahraničí však pokračoval a umožňoval financování deficitu, nicméněsituace by se mohla změnit v případě další eskalace světové úvěrovékrize. Nepříznivá je i odvětvová koncentrace ekonomiky s velkým podílemtěžebního průmyslu, který se na celkové tržní kapitalizaci akciíprimárně kótovaných na burze v Johannesburgu podílí čtyřiceti procenty.Nedostatečné investice do infrastruktury ohrožují zejména produkcielektřiny. Časté výpadky dodávek mají nepříznivé důsledky pro dalšísektory, především produkci vzácných kovů a jiných nerostných surovin.Na příjmech z těžebního a důlního průmyslu jsou přitom včetně rodinnýchpříslušníků závislé čtyři miliony lidí – to je asi každý jedenáctýobyvatel země. Energetika se paradoxně stává obětí nedávných úspěchůjihoafrické ekonomiky a společenských změn. Dominantní společnost Eskompo roce 1994 nově připojila k elektřině 2,5 milionu domácností. Nárůstpoptávky po elektřině byl také podpořen celkovým hospodářským oživením.Tomu však neodpovídaly investice realizované polostátním gigantem.
ZLOČIN A AIDS
Problémem zůstává i extrémně vysoká kriminalita. V zemi dochází k 50vraždám denně a zločinnost se dostává mimo kontrolu jihoafrickýchpolitiků. Současně však mají někteří politici o boj s kriminalitouzájem. I když v trochu jiném slova smyslu. Přívrženci nedávno zvolenéhovůdce vládnoucí strany ANC, bývalého viceprezidenta Jacoba Zumy, tvrdězaútočili na úspěšnou protikorupční jednotku s označením Scorpions.Důvod je poměrně zřejmý – snaha ochránit Zumu a další členy strany předvyšetřováním jejich údajné korupce, které provádí právě zmiňovanýútvar. Šéfovi ANC se tak usnadní cesta do prezidentského úřadu, kde bymohl v roce 2009 vystřídat současného prezidenta Thaba Mbekiho.Kriminalita a preferenční politika přijímání na vysoké školy a dozaměstnání na základě etnického principu přispívají k vlně emigracebělošského obyvatelstva pryč ze země. Odhaduje se, že v letech 1995 až2005 zemi opustilo 850 tisíc bílých Jihoafričanů. Jejich počet takpoklesl z pěti milionů na něco více než čtyři miliony. Cílem emigracepřevážně ekonomicky aktivních lidí jsou obvykle země s anglosaskoutradicí. Zahraniční vystěhovalectví tak prohlubuje zejména nedostatekkvalifikovaných odborníků, zatímco epidemie AIDS dlouhodobě snižujepočty dělnických profesí. Únik kvalifikovaných lidí negativně působítéměř na všechna odvětví. Možná nejvíce jej pociťují firmy opět vtěžebním průmyslu, kde některé firmy ztrácejí v určitých profesích ažpětinu zaměstnanců ročně. Trpí však i veřejný sektor, ve kterémzůstávají neobsazeny tisíce míst.
DO PEKEL, NEBO K BLAHOBYTU?
Strategičtí investoři si musejí klást otázku, zda se JAR nevydápodobným směrem jako její severní soused Zimbabwe. Mnohem menší, leč naafrické poměry ještě nedávno relativně vyspělá ekonomika se v důsledkupopulistické pozemkové reformy, jejímž hlavním cílem bylo upevnění mocidiktátora Mugabeho, velmi rychle proměnila v katastrofu připomínajícísovětský „válečný komunismus“. Co tedy může zajistit, aby držiteléstátní moci v Pretorii pod hrozbou nespokojenosti většiny obyvatelstvav důsledku nesplněných dřívějších slibů nesáhli k podobně tragickýmopatřením, jako to učinil Mugabe? V této věci lze být jen velmiopatrným optimistou.
Závažné dopady lze očekávat od nového zákona o vyvlastňování. Ten totižpodle kritiků dává vládě dalekosáhlé pravomoci vyvlastňovat půdu a jinémajetky, a to za náhradu, která jen vzdáleně připomíná tržní cenu.Jihoafrické republice však může pomoci, budou-li mít na její prosperitězájem politici, kteří ji povedou. Tato představa přitom není zcelanereálná. Je přece příjemnější vládnout bohaté než zbídačelé zemi.Zainteresovat vládnoucí politiky na podnikání by mohl být způsob, jakje přimět, aby hýčkali slepici, která snáší pověstná zlatá vejce. Dalšíalternativou je posílení protistrany politiků, tedy ekonomickéhosektoru. Jak? Například tím, že investoři budou mít lepší vyjednávacípozici vzhledem k vládě dané země díky tomu, že své „sázky“ budou mítdiverzifikovány ve více zemích a své nové investice umístí tam, kdebude rozumnější garnitura u moci. To je něco, co si sotva může dovolitmajitel jedné bělošské farmy, nicméně tato alternativa je docela dobřeuskutečnitelná pro nadnárodní investory všeho druhu. Tuto taktiku svýmzpůsobem aplikuje skupina dubajských suverénních fondů. Investuje dopřístavů v Senegalu, Džibuti, Mozambiku či top hotelů na Zanzibaru,Komorách nebo v Kapském městě. Nedávno také koupila tři rozsáhlésoukromé přírodní rezervace v JAR s cílem provozovat v nichekoturistiku. Obdobně má indický konglomerát Tata v úmyslu zprovoznitmontovnu automobilů poblíž Pretorie a kromě toho chce rozšířit aktivityv dalších až sedmi afrických zemích. V JAR vlastní Tata také tři novéhotely a hodlá investovat v oblasti IT, oceli a realit. Tlak, kterývyvinou Tata či Dubai World se zájmem zlepšit vlastní prospěch, můženásledně nepřímo v podobě kvalitnějšího institucionálního prostředípomoci i mnohem slabším hráčům.
