Většina lidí už někdy ve svém životě zaslechla zmínku o neviditelné ruce trhu, jejímž duchovním otcem je Adam Smith. Tento snad nejznámější ekonomický koncept, který je obecně uznáván velkým množstvím ekonomů, nám v podstatě říká, že pokud člověk sleduje svůj vlastní sobecký zájem, pak prospěje společnosti víc, než kdyby bylo jeho prvotním zájmem právě pouze přispění společnosti jako celku. Pro běžného člověka může být poněkud obtížné představit si pod touto krásně znějící poučkou něco konkrétního. Smyslem tohoto článku je na konkrétním příkladu ukázat, jak může neviditelná ruka trhu fungovat v praxi a jak může být ve společnosti nevědomky a spontánně generován určitý řád, aniž by bylo potřeba ingerence státu.
Začněme ovšem poněkud abstraktněji. Trh vzniká de facto tak, že jednotlivé subjekty ve společnosti mají určitá přání a určité potřeby a tyto se snaží uspokojit. Současně, aby uspokojily tato svá přání a potřeby, snaží se „na oplátku“ uspokojit přání někoho jiného a mnohokrát nevědomky pomáhají i v jiných oblastech (vzniká jakýsi vedlejší produkt). Jinými slovy – na počátku stojí má vlastní přání, která lze uspokojit tím, že udělám něco pro někoho jiného a za získané prostředky uspokojím svá vlastní přání.
Přesuňme se do roviny konkrétní. Dnes a denně vidíme, že ze strany mnoha firem dochází k neplacení závazků, nedodržování podmínek a ani zákon a právo nejsou schopny tyto problémy dostatečně uspokojivě řešit. Téměř každý podnikatel se vystavuje riziku, že za svou práci nedostane zaplaceno. Existuje však možnost, jak se tohoto rizika velmi elegantně zbavit (což si však pochopitelně vyžádá určité náklady). Existují firmy – pojišťovny, které jsou schopny pojistit Vaše pohledávky. Pokud tak dojde ze strany Vašeho obchodního partnera k neplnění závazků, riziko z majoritní části přebírá pojistitelská firma. Je na ní, aby se jí podařilo vymoci pohledávku. V případě, že se jí to nepodaří, nese náklady neúspěchu ona. Vy, jakožto pojištěný, od této firmy dostáváte pojistné plnění, což v praxi znamená, že Vám uhradí danou pohledávku (nesete pouze určitou minoritní spoluúčast).
Mezi další činnosti takové pojišťovny patří to, že sleduje a mapuje jednotlivé firmy na trhu a vytváří si vlastní interní scoring, čímž prakticky ohodnocuje rizikovost obchodování s každou firmou. Tyto informace jsou pak nabízeny jako služba na trhu. Když budu chtít uzavřít obchod, svého potenciálního partnera si mohu předem prověřit tím, že si koupím „jeho scoring“. Jestliže zjistím, že jeho platební morálka je velmi špatná, pak kontrakt neuzavřu. Tímto způsobem bude tento chronický neplatič trestán za svá předchozí neplacení. Mnoho firem dnes tyto služby využívá, chroničtí neplatiči tak nezůstanou utajeni, ale naopak se o nich mnoho firem dozví a do obchodování s nimi nevstoupí. Tím se pro tyto neplatiče vytváří motivace, aby začali platit a dostáli svým závazkům, vylepšili svůj scoring a sami sobě tak pomohli ke zlepšení vlastní obchodní situace. Nemohou tak již využívat informační asymetrie, kdy by jejich nekalé jednání zůstalo utajeno. Poměrně jednoduchým způsobem se tak samovolně zlepšuje platební disciplína mnoha firem, aniž by musel nastoupit a zasáhnout stát nebo být měněn zákon.
Jednoduše řečeno, neviditelná ruka funguje ve výše uvedeném příkladu tím způsobem, že pojišťovna, která sleduje svůj vlastní zájem (chce minimalizovat riziko, že ztratí své prostředky, a současně chce dosáhnout zisku prostřednictvím prodávání informací o ostatních firmách), zlepšuje podmínky na trhu pro ostatní subjekty (neplatiči jim začínají platit), čímž přispívá k jejich úspěchu. Jedná se o ukázkový případ toho, že se trh dokáže vypořádat s mnoha problémy sám o sobě. Bez nejmenších pochyb se dá podobných příkladů najít mnohem více – všechny tyto jednotlivé příklady pak tvoří onu neviditelnou ruku trhu.
