Veřejné finance České republikynejsou v pořádku. Systém dlouhodobě nastavený jako deficitní; přezaměstnanoststátních úředníků; plýtvání napříč rozpočtovými kapitolami; všudypřítomnýklientelismus a korupce; nepříznivá demografická prognóza; každodenní bojůvkyv parlamentu namísto systematické práce volených politiků; a obyvatelé,kteří s každým dalším politickým skandálem cítí stále menší překvapení… Tojsou ingredience, z nichž by zdravé veřejné finance neumíchal ani ZdeněkPohlreich.
Dle OECD český stát letospřerozdělí 45,1 % hrubé produkce vyrobené na našem území. Objem úlohy státu lzedobře demonstrovat pomocí tzv. Dne daňové svobody, který každoročně vyhlašujeLiberální institut. Výpočet využívající procento veřejných výdajů k HDPv daném roce ukazuje, kolik dní bychom státu museli odevzdávat svouvýplatu, kdybychom chtěli co nejrychleji splatit na jedince rozpočítaný podíl veřejnýchvýdajů. Poté, co jsme od začátku roku „na stát“ odpracovali plných 165 dní,představuje 15. června 2011 den vysvobození z daňové diktatury. Ačkolivjsme si letos o tři dny polepšili (DDS v roce 2010 připadl na 18.6),oproti nejsvobodnější Jižní Koreji, kde den daňové svobody slavili 14. dubna(po 103 dnech odpracovaných na stát), jsme si na něj museli počkat celých 62dní. Druhou nejsvobodnější zemí je Švýcarsko se dnem daňové svobodypřipadajícím na 2. května.
Už dávno si to někteří z násuvědomili, ale teď bychom si to konečně měli přiznat všichni – současnénastavení veřejných financí v ČR nefunguje a situace má jediné řešení.Jaké? Důrazné reformy na výdajové straně a jim odpovídající úpravu daňovézátěže. Můžeme být šťastní, že nad tím nemusímeani moc přemýšlet. Vývoj v zahraničí nám totiž (téměř gratis) ukazuje vhodnýnávod – závislost zdravých a práceschopných obyvatel na státu je třebasnižovat, nikoliv zvyšovat! Snížit výdaje, snížit daňovou zátěž a tím rolistátu v našich životech, to je správná cesta! Vždyť když podíl veřejnýchvýdajů na HDP vztáhneme ke standardní pracovní době, zjistíme, že z každých8 hodin v zaměstnání odpracujeme na stát více než 3 a půl hodiny, pro sebe pouze4 hodiny 24 minut.
Jistě, existují země, kde jedaňová zátěž ještě vyšší. Dle naší kalkulace Dne daňové svobody je na tomnejhůře Dánsko (po 213 dnech odpracovaných státu nastane až 2. srpna),v daňově nejnesvobodnější čtyřce jsou hned tři skandinávské země. Jenže tradicetohoto nastavení a zejména „kvalita služeb“, jež tamní státní administrativaz peněz daňových poplatníků poskytuje, je, ve vší úctě, s tou českounaprosto nesrovnatelná.
Dokud nebudeme žít v zemis poctivými politiky, efektivní státní správou a průhlednou soustavoupolicie a justice, která tvrdě trestá jakýkoli pokus o zneužití veřejných peněz(ano, i takové státy existují), je každá koruna navíc v rukou státu přímoucestou k několika dalším korunám, jež budou muset být v budoucnu vybrányna daních, ať již kvůli nehospodárnosti, nebo kvůli úrokům. Je logické, že příležitostik neefektivnímu jednání státu, v „ideálním“ případě činěnému na dluh, tedyza peníze budoucí generace, klesají úměrně objemu prostředků, které státv daném roce spravuje. To je zkrátka fakt.
