V průběhu Mezinárodního filmového festivalu v KarlovýchVarech byl silně formulován požadavek na zvýšení pobídek filmařům v Českérepublice.
Fischerova úřednická vláda se zachovala nestandardně a v roce 2010zavedla podporu filmové produkce ve formě daňové vratky ve výši 20% uznatelnýchnákladů. Ze státního rozpočtu vyčlenila ve prospěch filmařů dalších 300 miliónůkorun ročně. S výší této částky jsou už po roce filmaři nespokojeni ažádají nejméně o 200 milionů více. Ministr kultury Besser si v doběsnižování rozpočtových deficitů nechal vypracovat expertní stanovisko orozpočtových dopadech těchto pobídek. Výsledek ekonomické analýzy nepřekvapil.Pobídky jsou pro státní rozpočet výhodné, neboť rozpočtové příjmy díky růstufilmové produkce převýší výdaje minimálně o 18 – 20%.
Obdobné studie v minulosti vznikly pro zachování jiných soukromýchpodnikatelských aktivit, přímo či nepřímo podporovaných z veřejnýchrozpočtů. Ať už šlo o stravenky nebo režijní průkazky na železnici. V oboupřípadech vyšlo, že se z rozpočtového hlediska vyplatí. Proti rušenístravenek se nabízí široká škála argumentů: od úpadku hygieny stravování, přesrůst nezaměstnanosti v odvětví služeb vyvolaným uzavíráním stravovacíchzařízení, až po pokles hrubého domácího produktu (HDP) České republiky. Protizrušení či omezení 200 tisíc režijních průkazek je k dispozici obdobnáškála argumentů: od poklesu pružnosti pracovního trhu, protože lidé prý bezdotovaného jízdného nebudou dojíždět do vzdáleného zaměstnání, přes poklesvýkonu osobní železniční dopravy a růst nezaměstnanosti v tomto av navazujících odvětvích a finálním poklesu HDP vytvořeného dopravou anavazujícími odvětvími.
Také slavní zahraniční filmaři nalákáni našimi pobídkami budou dleexpertních výpočtů přispívat k rozvoji malých a středních podniků v sektoru služeb apravděpodobně k růstu HDP. Navíc prý budou zdarma propagovat Českourepubliku, což podpoří cestovní ruch u nás. Proč se podobné pobídky nepoužijív ostatních odvětvích ekonomiky, například stavebnictví, živočišné výrobě(pro obnovení školních dotovaných svačinek) nebo domácí těžbě zlata? Podle tétologiky by se všeho vyprodukovalo více a všichni bychom se měli mít lépe. Firmámv těchto odvětvích by se pak obdobně vrátilo 20% prokazatelných nákladůstavby, odchovaného dobytka či vytěženého zlata. Pravděpodobným výsledkem bybyl stavební boom nejen bytový a infrastrukturní, ale i zemědělský a stali bychomse významnými exportéry masa, mléka a mléčných výrobků. Navíc bychom se mohli„pást“ pohledem na utěšená stáda skotu a ovcí na krátce spasených zelenýchloukách. To by přece bylo balzámem pro naše estetické vnímání a navíc dělalodobrou reklamu naší zemi a možná podpořilo domácí cestovní ruch.
Stát díky daňovému monopolu a přerozdělovací síle může libovolně zvýšitvýkon jakéhokoli odvětví. Proč odpovědné vlády nepodléhají tomuto vábení?Jelikož se jedná o státní zásahy, které deformují a následně konzervují strukturuekonomiky. Připravují ji o její schopnost pružně reagovat na změny poptávky,čímž dlouhodobě podvazují konkurenceschopnost ekonomiky.
Státní podporu si některá odvětví prosadila na úkor jiných. Vždys argumentací, že taková podpora nikomu neškodí, naopak všem, hlavně ovšemveřejným rozpočtům prospěje! Za více než 20 let rozvoje svobodné společnosti unás víme, že se jedná o další snahu regulovat náš ekonomický život.S ostatními regulacemi ji pojí ta charakteristická vlastnost, že jakmile jezavedena, má tendenci zbytňovat. Fischerova vláda „snesla“ kukaččí vejce dosešněrovaného hnízda veřejných rozpočtů. Zbavit se tohoto bumbrlíčka budeobtížné ne-li nemožné, neboť filmaři na rozdíl od odborářů v dopravědovedou své pracovní nástroje efektivněji využívat k prosazování vlastníchcílů.
Je jisté, že příští rok pro jejich soukromé účely nebude stačit ani půlmiliardy z našich veřejných peněz. Naši zkušení politici jistě vědí, že sezvyšováním státní podpory se její budoucí omezování či rušení stává složitějšímpolitickým problémem. Navíc snad svým nástupcům do zaplátovaného hnízdaveřejných rozpočtů „nesnesou“ pštrosí vejce!
