V poslední době jsme mohli především od úředníků Ministerstva informatiky často slyšet vědecký pojem asymetrická regulace (naposledy ve včerejším zpravodajství ČT). Jde o umělé znevýhodňování velkých poskytovatelů služeb ve prospěch jejich nově vznikajících drobných konkurentů. Takto se v praxi zhmotňuje ministrova představa konkurenčního prostředí opřená o regulační rámec EU.
Zamysleme se však nad konceptem asymetrické regulace obecně. Úředníkovi již nestačí, že zcela zakáže poskytování určitých služeb nebo prodej výrobků (viz například komentář Josefa Šímy o kozím sýru). To se zdá příliš symetrické. V dalším kroku si totiž úředník začne vybírat a různým subjektům na trhu stanoví odlišné podmínky. Znevýhodní velké telekomunikační operátory, pivovary, hypermarkety.
Terčem asymetrické regulace jsou podniky, které mají nejvíce zákazníků. Jakékoliv umělé přidušování tedy nutně zasáhne velký počet lidí, kteří rádi a dobrovolně využívají jejich služby. Konkurenční prostředí se však vyznačuje pouze absencí zákonných překážek vstupu do odvětví. Nemá nic společného se státní likvidací existujících podniků, která má vybudovat prostor pro nové firmy.
Asymetrická regulace dotažená do dokonalosti znamená přidělení individuálního regulátora každé firmě, který bude rozhodovat o její produkci, zaměstnancích a vybírat individuální daň. Vše se samozřejmým cílem maximálně zajistit naplnění vládního prohlášení a volebního programu vítězné strany.
Je to však opravdu cesta, po které chceme kráčet?
