Ukázka ze zářiového TERRA LIBERA
…Francouzi se úzce identifikují se svými filmy. Ve skutečnosti ale francouzské filmy nikdy nebyly kulturně čistým, Galským produktem. Cizinci nejen ovlivnili mnoho nejznámějších „francouzských“ filmů, ale přímo je režírovali. La Passion de Jeane d’Arc (1928), což je asi nejproslulejší francouzský němý film, byl režírován Dánem, Carlem Dreyerem. Do Francie se také stěhovali ruští utečenci po bolševické revoluci a zanechali významné stopy na francouzském filmařství. Přejdeme-li do éry zvuku, L’Age d’or, Un chien andalon (1929), Belle du Jour (1967) a Le Charme discret de la bourgeoisie (1872) – všechno francouzská filmová klasika. Tyto filmy byly režírovány Luis Buňuelem, Španělem. Němec Max Ophuels režíroval čtyři ze svých nejlepších filmů ve Francii včetně známého Madame de… Vichystická fašistická propaganda během 2. světové války měla pravdu, když kritizovala kosmopolitní charakter francouzského filmu. Jeden francouzský nacista sice přeháněl, ale v podstatě měl pravdu, když tvrdil: „80 procent všech lidí od filmu jsou Židé, 10 procent emigranti bez dokladů a 10 procent Francouzi, ovšem s marxistickými či zednářskými vazbami. A to nepočítáme herce, ze kterých je polovina cizinců – Rusové, Rumuni, Italové, Američané, Švýcaři, Belgičané. Takhle vypadá přesná statistika toho, čemu říkáme „Francouzský“ film“.
Je zaznamenánihodné, že významné prvky protekcionismu byly zavedeny až tehdy, když Francie v druhé světové válce ztratila svou národní nezávislost. Vichystická vláda zavedla kvóty na zahraniční filmy a dotace k restrukturalizace francouzského filmového průmyslu, které sloužily také jako forma cenzury. Ve stejné době Vichystická vláda zakázala americké filmy, aby ochránila zemi před ničením kultury a pomohla francouzským výrobcům. Ještě zajímavější je skutečnost, že po osvobození Francie zachovala francouzská vláda většinu opatření týkající se filmového průmyslu přijatých fašistickým režimem. Důvodem byla opět ochrana francouzské národní identity. Francouzský systém poválečné regulace filmového průmyslu byl přímo přebrán z dob fašistické okupace – změnil se jen akcent této regulace. To jsou počátky systému, o kterém se dnes vyhlašuje, že chrání „národní francouzskou identitu“….
Tyler Cowen: Creative Destruction, str. 136-7 otištěno v zářiovém čísle TERRA LIBERA.
