Ještě jednou k prodeji vajíček a lékařské etice

V jednom z předchozích komentářů jsem se věnoval článku Tomáše Lajkepa, pojednávajícím o hrozbě komercionalizace reprodukce v podobě „prodeje vajíček“ za účelem lékařsky asistovaného početí dítěte u neplodného páru.

Tomáš Lajkep mezitím na foru Liberálního institutu vysvětlil, že lékařům, kteří nabízejí ženám finanční odměnu za „darování“ vajíček, nejvíce vytýká, že si počínají v rozporu s etickými směrnicemi Mezinárodní asociace gynekologů a porodníků (International Federation of Gynecology and Obstetrics – FIGO), podle nichž má být „darování genetického materiálu altruistické a „free from commercial exploitation“ (viz např. s. 14 a 16 tohoto e-textu), zatímco výslovně povolují „rozumnou kompenzaci legitimních výdajů“ dárce.

Ponechávámstranou, že podstatou darovací smlouvy je vždy to, že dárce přenecháváobdarovanému nějakou majetkovou hodnotu, aniž by za to obdržel jakékoliprotiplnění, takže z toho pohledu je formulace obsažená v citovanésměrnici dosti podivná. Ve skutečnosti jde o to, že i v zemích jako jekupř. USA, kde se běžně platí „dárkyni“ vajíček 5000,- USD, lékařizarputile popírají, že by šlo o prodej vajíček, nýbrž jde podle nichjen o odměnu za obětovaný čas, nepohodlí a zdravotní či jiná rizika,která jsou s „dárcovstvím“ vajíček spojená. Onu směrnici je tedy třebanejspíše vykládat tak, že se pokouší zakázat jakékoli jiné finančníkompenzace dárkyni než kupř. úhradu ušlé mzdy apod.

Jaké jsou důvody, které bývají nejčastěji udávány na podporu podobných etických směrnic? A obstojí tyto důvody ve světle kritické analýzy? Podleněkterých autorů prodej vajíček porušuje posvátnost lidského těla asnižuje lidskou důstojnost, neboť by se tím degradovala hodnotalidského těla a tedy i lidské bytosti na úroveň hmotných statků.Některé vzácné statky prostě dle své povahy jsou „res extracommercium“, tj. měly by být vyloučeny z obchodování.

Sámfakt, že něco je (nebo bylo) částí lidského těla, ovšem ještěneznamená, že by prodej takového statku byl morálně závadný, natožpakaby to bylo důvodem k legislativnímu zákazu takového prodeje: co jeproboha nemorálního třeba na počínání slavné filmové hvězdy, kterákývne na nabídku svého fanouška a prodá mu pramínek svých vlasů za100 000 dolarů? Podobně je obtížné pochopit, jakým konkrétním způsobemsnižuje lidskou důstojnost (notabene: lidskou důstojnost koho?)dobrovolná směna, kdy jedna smluvní strana („dárkyně“) přenechá druhésmluvní straně („neplodnému páru“) za úplatu svá vajíčka.

2.“Povolení prodeje vajíček by potlačilo ušlechtilé, altruistickémotivace („nezištná pomoc bližnímu“) a nahradilo by je sobeckou snahoumateriálně profitovat z neštěstí druhého“

Samozřejmě,nezištná pomoc bližnímu je zpravidla obdivuhodná. Ovšem závaznéstanovení normy, že určitý druh vzácných statků může být přenechánjinému jen „nezištně“ či „altruisticky“, zdaleka není bez nákladů:kdykoliv vláda účinně stanoví maximální cenu pro nějaký vzácný statekpod úroveň, která by jinak převládla na trhu, výsledkem je umělevytvořený nedostatek takového statku a dlouhé fronty na jeho získání. Vnašem případě by situace byla o to horší, že by prodej vajíček bylzcela zakázán a povolen by bylo jen jejich „nezištné darování“, čímž byjejich maximální cena byla účinně fixována na nulové ceně.

Čilizákladní otázka tu zní tak, zda ti, kdo se domnívají, že by získávánívajíček pro asistovanou reprodukci mělo být vždy „altruistické“, jsouochotni akceptovat i nevyhnutelné důsledky, které by nastaly, kdybytoto jejich osobní přesvědčení začala vláda vynucovat v praxi. Dokoncei někteří lékaři si jsou těchto elementárních ekonomických souvislostí vědomi:

Pokudby však začal platit zákon, který připravilo ministerstvo zdravotnictvíuž před rokem, nebyly by tak vysoké odměny možné. V návrhu zákona seříká, že ženě přísluší jen odměna „za cestovné, ušlou mzdu či obdobnouújmu“. Lékařům se návrh zákona nelíbí. Tvrdí,že dárkyň je nedostatek, na darovaná vajíčka ženy čekají až rok.Neplodných párů je dnes v zemi kolem patnácti procent, pět procent znich potřebuje právě darovaná vajíčka. „Takhle by bylo dárkyň ještě méně,“ řekl Mardešič.

Většinapotenciálních „dárkyň“ by prostě nebyla ochotna obětovat svůj čas apodstoupit nepohodlí a rizika spojená s „darováním“ vajíček ve prospěchjim cizích osob, pokud by jim za to nebyla poskytnuta adekvátnífinanční kompenzace. Tento závěr může být podepřen i empirickými údajize zemí, kde je jakákoliv finanční kompenzace za „darování“ vajíčekzakázána (kupř. Izrael) anebo je její výše velmi nízká (kupř. Anglie) akde často trvá i několik let, než je neplodnému páru nabídnuto vhodnévajíčko. Naproti tomu v USA žádný podobný trvalý nedostatek vajíček pro umělé oplodnění neexistuje.

VUSA sice oficiálně také nejde o „prodej vajíček“, ale o finančníkompenzaci za obětovaný čas, nepohodlí a riziko dárkyně, nicméněfakticky lze tuto odměnu považovat za tržní cenu. Ve svém důsledku jesituace dost podobná tomu, jako kdyby kupec uměleckého díla tvrdil, že peněžitá částka, kterou zaplatit autorovi, není kupní cenou za samotnédílo, ale „pouhou“ kompenzací za autorem obětovaný čas a jím vynaloženéúsilí při tvorbě díla. V USA se nevede spor ani tak o to, zda bydárkyně měla být kompenzována či nikoli, nýbrž spíše o to, jaká by mělabýt výše této kompenzace, kteréžto úvahy mnohdy nápadně připomínajístředověké vášnivé debaty scholastiků o „spravedlivé“ ceně. Vliteratuře se typicky setkáte např. s těmito a podobnými směrnicemi pro stanovení výše kompenzace:

Paymentshould not be so low as to be unfair relative to time and effort,discomfort, risk, and time lost from work. Yet it should not be so highas to become coercive.

Ne,to opravdu není překlep. Mezi některými lékaři totiž panuje obava, žepokud by se za „darování“ vajíček nabízela vysoká úplata, pak by se tímnemorálně vytvářela situace, kdy by lidé měli tendenci přehlížetzdravotní rizika „darování“ vajíček. Odměna za přenechání vajíčka by pak byla natolik lákavá, že by mnohé „dárkyně“ této nabídce byly schopny jen obtížně odolávat.

Osobněmi tvrzení, že vysoká finanční odměna by lidi „nutila“ „darovat“vajíčka připadá asi tak stejně málo smysluplné, jako tvrzení, že firma,která mi nabídne mimořádně výhodné podmínky v porovnání s ostatnímifirmami, mě tím jaksi „přinutí“ tuto nabídku přijmout. V intencích tétologiky by patrně hypermarkety okamžitě měly přestat nabízet všelijakéty akční slevy, neboť tím nebohé zákazníky „nutí“ tuto extrémně lákavounabídku využít. Je- li toto donucením, pak takovou formu „donucení“bych si nechal líbit třeba každý den! „Lékařští etikové“ tu paradoxně kritizují fakt, že vyšší odměna zapřenechání vajíček zvyšuje u lidí ochotu podstoupit riziko, které je s toutoprocedurou spojeno. To je ale přece přesně ten důvod, proč ekonomové doporučují finanční pobídky zavést!

Darování vajíček má zmnoha důvodů závažný a bezprostřední dopad na běžný život „dárkyně“,která se rozhodla tuto proceduru podstoupit, a tak lze očekávat, že bude mít motivaci náležitěse informovat o riziku s touto procedurou spojeným. Ostatně, jsou tosami lékaři, kdo by měli zajistit informovaný souhlas dárkyně. Existujetaké celá řada publikací a internetových stránek, které poskytujípotenciálním dárcům informace. Konečně,je poměrně zvláštní, když z úst lékařů slyšíme, že by „dárkyně“ vajíčkaměla být vedena „nezištnými, altruistickými motivy“, zatímco oni samipobírají poměrně vysoké mzdy za úkony, ke kterým je darování (čiprodej) vajíčka nezbytné. Pokud to lékaři myslí s altruismem vskutkuvážně, měli by jít všem ostatním příkladem a vzdát se kupř. polovinysvé mzdy. Nebo že by to s tím altruismem nebylo zase až tak horké?

3. „Z povolení prodeje vajíček by profitovali pouze „bohatí“, a to na úkor „chudých“

S touto námitkou jsem se již zabýval v souvislosti s prodejem ledvin zde.Lze nadto podotknout, že empiricky není pravdou, že by mezi dárkyněmivajíček převažovaly „chudé ženy“, nýbrž typická dárkyně je mladá ženapocházející ze středostavovské rodiny, často s atraktivní profesníkariérou (anebo studentka VŠ). Co se týče tvrzení, že by v důsledkupovolení prodeje vajíček nebyla tato forma asistované reprodukce cenovědostupná pro chudé ženy, tak tato výhrada vede striktně vzato k závěru,že pokud nějakou konkrétní příležitost nemohou v daném časovém okamžikuvyužít všichni občané, pak by taková příležitost měla být vládouautoritativně odepřena těm, kdo jsou s to této příležitosti využít, ato v zájmu „sociální spravedlnosti“ a vyrovnání „nerovných šancí“. Tedypokud si pan Novák nemůže z finančních důvodů dopřát koupi Cadillacu,pak je třeba zakázat prodej Cadillaců jako takový. Krom toho, přiexistenci svobodného trhu i zde platí totéž, co u jiných vzácnýchstatků: to, co nejprve vznikne jako luxus pro „bohaté“, se díkypodnikatelským inovacím velmi rychle stává široce dostupným i proostatní spotřebitele.

Závěr

Domnívámse, že žádný z těchto důvodů při důkladnějším přezkumu neobstojí.Jestliže jde o dobrovolnou, a tudíž (přinejmenším ex ante) oboustranněvýhodnou směnu, a jestliže jde přitom o rozhodnutí, které mábezprostřední, osobní a závažný dopad na zúčastněné strany (takže je tuvysoce pravděpodobné, že se smluvní strany rozhodnou tak, jak toodpovídá jejich zájmům), pak by odpůrce prodeje vajíček – přinejmenším- musel uvést setsakramentsky zásadní a přesvědčivý argument pro zákazprodeje vajíček a musel by přitom zvážit i negativní důsledky, který bytakový krok přinesl.

Literatura: