Trh s léky patří mezi jeden z oborů, které jsou nejvíce postiženy nejrůznějšími státními regulacemi. Důsledky jsou zřejmé a negativní jak pro výrobce tak pro spotřebitele. Dnes americký úřad pro potraviny a léčiva (FDA) neschválil další z řady léků proti rakovině, konkrétně Marquibo proti agresivní formě lymfomu nehodgkinovského typu kanadské společnosti Inex Pharmaceuticals. V poslední době slyšíme takových výroků mnoho. Co to ale znamená?
Vývoj v oblasti léčiv jde dopředu revolučním tempem. Za tímto vývojem ale stojí soukromé společnosti působící zejména ve Spojených státech. Už zde vidíme první argument proti státní regulaci, která se snaží z daní financovat výzkum léčiv na státních univerzitách a státních laboratořích. Drtivá většina schválených léků však pochází z vývoje soukromých firem, které jsou z drtivé většiny financovány ze soukromých zdrojů. Není to ale tak jednoduché. Vývoj léku od prvopočátku až do schválení (včetně tzv.postschvalovacích testování, fáze IV) stojí průměrně 800 mil.dolarů a trvá to zhruba 10-15 let. Pokud tedy dnes někdo přijde s revolučním objevem, může být realizován až za jednu dekádu. Proč? Protože to tak chce jeden státní úřad. Soukromé firmy se snaží urychlit výzkum a vývoj v nejrannějších fázích a jsou schopny do 1 roku najít takovou “směs“, která je nejefektivnější v boji proti konkrétní nemoci. Zde ale jejich možnosti urychlení končí. K tomu,aby mohla projít tato léčebná látka dále, potřebuje schválení od amerického úřadu. Kromě neuvěřitelného množství byrokratických formulářů musí navíc státnímu úřadu zaplatit, že si tohoto léku všimne a věnuje mu svou energii a “objektivně“ posoudí. Otázka zní, kdo jsou lidé v FDA? Nějací polobozi, kteří mají lepší schopnosti v rozpoznání léčebných účinků a vedlejších účinků toho či onoho léku? I kdyby to byli samí laureáti Nobelovy ceny, tak to nezaručuje, že mají lepší schopnosti než lékaři a vědci pracující na vývoji nových léčiv.
Klinické testy na lidech mají obvykle 3 fáze v kterých probíhá testování léku na konkrétní účinky. Postup do každé fáze navíc musí být schválen úřadem, který také “doporučuje“ jak by se měl nejideálněji ten který test provádět. A tak dochází k velmi zajímavé věci. Daňoví poplatníci si platí rozsáhlý aparát v podobě tohoto úřadu, který je pak zodpovědný za vysoké ceny léků a také za významné oddálení jejich vstupu do oficiální léčby.Jak paradoxní. Dalším faktorem je snížení konkurence v oblasti léčiv, protože se na trh dostane jen malé procento vyvolených a tak místo toho, aby měli doktoři možnost volit mezi velkým množstvím léků, musí volit jen mezi těmi, které jsou oficiálně schváleny. Navíc můžeme s úspěchem pochybovat, že na trhu jsou skutečně ty nejlepší léky, tak jak tomu ukazuje poslední případ v oblasti léků proti bolesti, které jsou založeny na COX-2 inhibitorech. FDA nejprve tyto léky schválila s tím, že jde o revoluční léčbu a pokrok, aby se poté zjistilo, že Vioxx od Mercku způsobuje zvýšené riziko infarktu. Totéž podezření existuje i u dvou konkurentů od Pfizeru, Celebrexu a Bextry. To jen nadále dokazuje, že regulační úřad nemůže nikdy předejít takovýmto situacím.
Trh s léky není ničím specifický a je to trh jako jakýkoli jiný. Regulace v tomto případě způsobuje přesně stejné důsledky jako v jiných odvětvích, vysoké ceny a nedostatek produktu. V kombinaci s regulací zdravotnictví jde o neskutečné mrhání zdroji, neefektivnost do očí bijící. I v oblasti léků je tak praktikován přístup omezující zodpovědnost jedince za sebe samého a diktující mu, který produkt si může koupit a který ne. Opusťme jednou provždy princip státní regulace a nechme tržní subjekty jednat sami za sebe, nechme je volit.
