Tak je zde nová snaho o novu regulaci na ochranu našich výrobců. Poslanec ČSSD Ladislav Skopal ve sněmovně prosadil návrh zákona, který zakazuje „prodej pod cenou“. Podstata návrhu spočívá v tom, že bude stanovena minimální cena a obchodníkům bude zakázáno prodávat zboží levněji. Tato „spravedlivá“ cena má být stanovena výrobními náklady nebo nákupní cenou daného zboží.
Nebudu se zabývat tím, co naše legislativce k tomuto kroku vedlo. Určitě by to byl nesmysl typu: „Snažíme se bránit diktátu obchodních řetězců.“, tedy úplné ignorování toho, že směna, aby proběhla, musí být oboustranně dobrovolná. Ani nebudu rozpracovávat nesmyslnost stanovení takové ceny. Ať už by byla stanovena jakkoliv, vždy by ignorovala to, že náklady jsou vnímány subjektivně (a pravděpodobně by pracovala s nějakým arbitrárním tříděním nákladů na „krátkodobé“ či „dlouhodobé“). Taktéž nehodlám vyjmenovávat všechny případy, které mohou nastat. Od možného konce povánočních slev, přes prodeje mobilních telefonů za 1,-Kč až po zrušení dotovaných jídel pro bezdomovce v charitativních organizacích. Spíš se budu snažit zjistit, zda dané opatření povede k žádaným výsledkům a také se snažit (ve vší skromnosti a pokoře před nepřeberným množstvím možností, které jednotlivci dokáží vymyslet) odhadnout pár možných způsobů, jak se trh tomuto opatření pokusí vyhnout.
Proklamovaným záměrem tohoto opatření je zabránit, aby výrobci, převážně zemědělci, byli „nuceni“ prodávat zboží za nižší cenu, než jsou jejich výrobní náklady. Jeho cílem je tedy zvýšit ceny, za které obchodní řetězce nakupují od svých dodavatelů. Slyšíme hesla typu: „Konec rohlíkům za 30 haléřů.“ , ale nakupují obchodní řetězce skutečně rohlík za tak nízkou cenu? Spíše ne. Většinou jej nakoupí dráže a pak jej prodají za zmiňovanou cenu. Nízká cena tedy pravděpodobněji poškozuje prodejce, a ne výrobce. Prodejce se vzdává části svého příjmu. Výrobce spíše získává. S nižší cenou pro konečné zákazníky roste prodané množství a tak má výrobce zajištěn větší odbyt, než kdyby jeho zboží bylo prodáváno za „standardní“ cenu a náklady takovéto akce nese prodejce. Proč se ale řetězce dobrovolně vzdávají svého zisku? Pravděpodobně to dělají, aby přilákaly více kupujících a jistě se jim to vyplatí, jinak by tento marketingový tah nečinily. Dejme tomu, že daný rohlík nakoupí od svého dodavatele za 60 haléřů. Teď ale vstoupí v platnost zákon, který zakáže řetězcům zmiňovaný rohlík prodat levněji, než jej nakoupily. Co tedy mohou učinit? Obchodní řetězce (které stále chtějí přilákat zákazníky do svých prodejen) budou více tlačit na své dodavatele, aby snížili cenu. Daný marketingový tah funguje pouze pokud je cena rohlíků dostatečně nízká. A tak výsledek bude v přímém rozporu se záměrem poslanců, neboť výrobci budou vystaveni vyššímu tlaku než předtím. Další možností je, že se řetězce vzdají používání tohoto propagačního nástroje. Výsledkem bude, že výrobce, který řetězci dodával rohlíky, bude mít nižší odbyt. Tedy něco, co je opět v rozporu s proklamovanými cíli politiků. Prodejci ale mají i jiné možnosti. Jelikož stále není (díky bohu) zakázáno rozdávání reklamních předmětů, mohou prodejci změnit marketingovou strategii a začít ke každému rohlíku za 60 haléřů dávat druhý zdarma. Pro spotřebitele to bude více méně stejné, jen s tou výjimkou, že bude-li chtít využít této nabídky, bude muset koupit sudý počet rohlíků. Prodejci mohou použít nepřeberné množství jiných možných strategií – například různé soutěže, losování slev atd.
Trh se v tomto podobá počítačové síti Pokud přerušíte jednu vazbu, informace přeběhnou po jiném spojení, nebo se vytvoří spojení nové. V obou případech je to ale spojeno s dodatečnými náklady. Buď se zvýší vytížení stávajícího spojení a zpomalí se jeho rychlost, nebo vzniknou náklady na vytvoření spojení nového. V případě trhu však tyto náklady ponese „společnost“. Výsledkem opatření tedy skutečně budou vyšší ceny, ale ty bude muset uhradit spotřebitel.
