Evropská komise už toho má dost. Chce skoncovat s ochranou národních monopolů! To je konečně zpráva hodná pozornosti. Bohužel to kazí zbytek informací, až se dostáváme do stavu, kdy nám informace zkazí čtvrteční oběd. „Průmyslový“ guru Evropské komise Verheugen se rozhodl, že EU musí mít jednotnou průmyslovou politiku. Řešení je jasné, stejně jasné má i své důsledky. Jak si tedy EU představuje reformu? Stále stejně, dokola omílané to samé. EU totiž nezná jiný lék než intervence.
Navrhované řešení Verheugena má dva základní rysy:
1. posílení centrálního plánování
2. ignorování skutečných reforem
Verheugen rozdělil navrhovaná řešení sice na čtrnáct oblastí, ale mnohé se prolínají a jejich význam možná nezná ani sám navrhovatel. (např. program nazvaný „externí aspekty konkurenceschopnosti a přístupu na trhy“).
EU navrhuje posílit ochranu duševního vlastnictví. Pravděpodobně se tak dočkáme dalšího nárůstu rigidity v oblasti vývoje a vědeckých objevů. EU také zřídí komisi pro konkurenceschopnost, energii a ochranu životního prostředí, zlepší kvalifikaci v průmyslu, bude řídit strukturální změny a vytvoří koncepci výzkumu a inovací. K tomu všemu vyčlení zvláštní diskusní panely pro preferovaná odvětví, kterými jsou farmacie, telekomunikace, informační technologie, chemie, zbrojařství a strojírenství.
Shrnuto a podtrženo, změna k lepšímu nenastane a nedočkáme se jí asi ani v blízké budoucnosti. Ač s Václavem Klausem nesouhlasím v mnoha věcech, jako predikátor vývoje EU se pan prezident osvědčil. Evropská Unie hodlá ekonomické problémy řešit tak, že vezme vše pevně do svých rukou. Zažíváme skutečnou obrodu socialistického nadšení 50.let minulého století. Ruku v ruce s tímto procesem se upevňuje postavení Evropské komise jako budoucí evropské centrální vlády, která jednou provždy vyřeší všechny problémy světa.
Otázkou zůstává proč EU tak usilovně ignoruje příklady skutečných reforem v Irsku, Izraeli, Slovensku, Novém Zélandu. Proč neaplikuje postupy liberálních zemí jako byl a stále ještě je Honkong nebo Singapur? Politici EU nejsou hlupáci odtržení od reality, čtou názory ekonomů, jejich varování a doporučení.
O vysvětleních se můžeme přít, ale v podstatě jsou irelevantní. Stačí nám konstatovat fakt, že reformy v sociální oblasti nebo trhu práce jsou téměř nemožné ve Francii nebo v Německu. Jenže bez komplexní reformy veřejných financí se EU z bahna nikdy nedostane. Velmi pravděpodobně se tak budeme společně plížit k větší centralizaci a neefektivnosti, až politiky realita donutí k reformám. Doplatíme na to všichni.
