Když na konci října americký statistický úřad vydal pravidelnou čtvrtletní zprávu, bylo mnoho analytiků překvapeno. Oproti všem předpokladům vzrostl ve Spojených státech hrubý domácí produkt o 3,8%. Ve druhém čtvrtletí přitom rostl 3,3%. Tento samotný údaj nám toho příliš nenapoví, v kontextu další statistiky však vyznívá zpěv oslavných chorálů na sílu a dynamiku americké ekonomiky jako špatný vtip.
Za růstem HDP stojí zejména nárůst spotřeby a to v oblasti spotřeby dlouhodobých statků. Jde jednak o trend tak i o evidentní souvislost s Katrinou, kdy americké domácnosti obnovují zničené vybavení. O 3,2% vzrostly vládní výdaje, na federální úrovni dokonce o 7,7%. Silně zaostávají investice s růstem o 2,3% a výrazně zpomalujícím trendem. Vzrůstající podíl spotřeby na růstu HDP svědčí o skomírajících impulzech udržitelného hospodářského růstu. Američané zkrátka spotřebovávají v minulosti vytvořené bohatství a nové nevytváří. Čistý domácí produkt, který zohledňuje spotřebu kapitálu v daném období, totiž za třetí čtvrtletí klesl a to dokonce i v nominálním vyjádření (-1,1%). Jde tedy o to, že čistý příjem amerických domácností se ve třetím čtvrtletí snížil.
Klíčová pro posouzení vlivu měnové politiky na ceny je produktivita. Dokud je růst produktivity faktorů dostatečně vysoký, absorbuje nárůst množství peněz v oběhu. Ovšem růst produktivity soustavně klesá od roku 2002 a ve druhém čtvrtletí dosáhl 1,8% (oproti loňskému meziročnímu růstu 3,4%). Při klesajících přírůstcích produktivity a expanzivní měnové politice ale roste tlak na růst cen. To se v americké ekonomice děje. Meziročně totiž množství peněz v září vzrostlo o 6,7% a od počátku roku tak ještě zrychlilo. Děje se tak navzdory neustálému zvyšování úrokových sazeb americkou centrální bankou, které započalo v červnu minulého roku (na 1%) a 1.listopadu se po dvanáctém zvýšení úroková míra centrální banky ustálila na 4%. Fed začal sazby zvyšovat dost pozdě, uvážíme-li zpoždění, se kterým se nížší měnový růst projeví do reálných ekonomických procesů. Empiricky je korelace růstu reálného HDP a růstu množství peněz v americké ekonomice někde v rozmezí 12-20 měsíců a tak ke zpomalení růstu HDP by mělo dojít ve čtvrtém čtvrtletí (při zohlednění důsledků Katriny).
Velký zmatek panuje v oblasti statistiky vývoje cen. Zatímco deflátor HDP dosáhl ve třetím čtvrtletí úrovně 3,1%, ceny za které byly finální statky v ekonomice nakoupeny dosáhl úrovně 4,0%. Aby toho nebylo málo, v září rostly ceny podle indexu CPI meziročně o 4,7%. Pokud bychom použili starší metodiku výpočtu CPI, dostali bychom se dokonce k 7 procentům. Tyto rozdílné údaje vyvolávají pochybnosti o rychlosti růstu americké ekonomiky (měřeno růstem HDP). Pokud bychom totiž deflovali růst nominálního HDP indexem CPI, dostali bychom růst reálného HDP jen 2,2%.
Co je ovšem hodně alarmující je vývoj úspor, které představují jediný zdroj dlouhodobě udržitelného hospodářského růstu. Ve třetím čtvrtletí osobní úspory domácností poklesly o 1,1%. Vrcholí tak dlouhodobější trend snižování míry úspor v americké ekonomice. Tento pokles nepochybně souvisí s Katrinou, ovšem spíše kvantitativně než trendově. Můžeme konstatovat, že celková velikost úspor se v americké ekonomice poprvé od druhé světové války absolutně snížila. Při rostoucích úrokových sazbách je přitom zřejmé, že mnoho investičních projektů zahájených při extrémně nízkých sazbách nebude možné dokončit. A pokud začnou z nějakého důvodu američané spořit, projeví se to v první řadě na poklesu spotřeby a tedy i růstu HDP. Tím se urychlí likvidaci chybných investic z minulosti.
Je nepochybné, že americká ekonomika není v tak skvělé kondici, jak by se mohlo na první pohled zdát. Ekonomika čelí dvěma vážným problémům: ochabujícímu hospodářskému růstu a neustálému zrychlování nárůstu cen. Až další čtvrtletí naznačí, jak závažné tyto problémy jsou.
