…a máme tady další sázku – otepluje se?

25 let po sázce Paula Ehrliche s Julianem Simonem o budoucím vývoji cen přírodních kovů přichází další sázka. Tentokrát se vědci vsadili o to, jaká bude teplota na Zemi za deset let. Nejde o první pokus o sázku v oblasti globálního oteplování, nicméně poprvé byla výzva někým přijata. Vyzyvatelem sázky je James Annan, britský klimatolog, v současnosti pracující v japonské Agency for Marine-Earth Science and Technology, který tvrdí, že v příštích deseti letech dojde k oteplení zemského povrchu. Protistranou sázky jsou ruští fyzikové Vladimír Baškircev a Galina Mašničová z Institute of Solar-Terrestrial Physics, kteří jsou přesvědčeni, že teplotní trendy souvisí s množstvím a velikostí skvrn na Slunci a vzhledem k tomu, že v příštím desetiletí očekávají nižší sluneční aktivitu, předpokládají, že teplota Země v tomto období poklesne.

O co v sázce přesně jde:

1. 1. Porovnat globální teploty povrchu Země v letech 1998-2003 s teplotami v letech 2012-2017 (tj. průměr 6 let). Použity budou údaje z amerického National Climatic Data Center.
   2. Pokud dojde v tomto intervalu k nárůstu teploty, Baškircev a Mašničová zaplatí Annanovi 10.000 USD, pokud teplota klesne, zaplatí stejnou sumu ruským fyzikům Annan.

Řešení globálního oteplování je v poslední době stále více diskutovaným tématem nejen mezi přírodními vědci, ale i mezi ekonomy. Právě ekonomové se pokouší hledat reakce na globální klimatické změny, které budou pro lidstvo co nejméně nákladné. Tato úloha je jedním z témat, kterým se zabývá i čerstvý držitel Nobelovy ceny za ekonomii Thomas C. Schelling. V roce 2004 se spolu s dalšími sedmi ekonomy (mezi nimi i dalšími dvěma nositeli Nobelovy ceny V. Smithem a D. Northem) zúčastnil Kodaňského konsensu. Cílem tohoto setkání bylo posoudit řešení deseti nejpalčivějších problémů světa a na základě odborných studií rozhodnout, která z nich budou vést ke zvýšení celosvětového blahobytu, především pak blahobytu rozvojových zemí. Výstupem analýz každého z ekonomů bylo pořadí řešení problémů dle toho, jak přispějí k zadanému cíli. Nejenže Schelling umístil tři navrhovaná řešení globálního oteplování (dva typy daní na CO2 a Kjótský protokol) na poslední tři místa svého seznamu, ale navíc ve svém závěru k tomuto tématu píše: „Budoucí generace budou o mnoho bohatší než ty dnešní, proto nedává smysl nutit současné generace „platit“ za problémy generací budoucích.“

Problém globální klimatické změny tedy představuje výzvu ve dvou směrech: pro přírodní vědce odpovědět na otázku, v jakém rozsahu k ní dochází, a pro ekonomy, jak či vůbec zda na ni reagovat. Výsledek výše popsané sázky posune debatu zase o krok blíže k odhalení závažnosti problému globálního oteplování a ukáže, jak urgentní je potřeba pokračovat v hledání okamžitých cest řešení.

***

Více o sázce v Giles, Jim: „Climate sceptics place bets on world cooling down“, Nature, London, August 18 2005, Vol.436, Iss. 7053, p. 897 nebo v Veverka, L.: „Vědci se vsadili o tisíce dolarů“, LN, 29. 10. 2005, Věda, s. VIII.

Citace T. C. Schellinga pochází z knihy B. Lomborga (ed.): Global Crises, Global Solutions, Cambridge University Press, NY, str. 627.