Při procházkách po vyzdobených centrech evropských měst (např. loni ve Vídni) musíte často vedle vůně punče a svařeného vína, chuti pečených kaštanů a libozvučných melodií koled vnímat i řev zabíjených zvířat linoucí se z obřích reprobeden, doprovázený videoprojekcí výroby kožešin. Ochránci zvířat tak protestují proti vánočním dárkům typu norkový kožich či šála z lišky. Ti, kdo se bijí za „práva zvířat“ vám sice zkazí estetický dojem z adventní atmosféry, ale když chcete, můžete se odvrátit a vydat se vstříc vůním a melodiím jinou cestou. Jsou však chvíle, kdy se odvrátit nemůžete a kdy vám protestní akce zničí o mnoho více než jen estetický dojem.
Zatímco ještě loni vykřikovali radikální ochránci přírody před branami kožešinové farmy Františka Ducháčka „Ducháček je vrah“ a “Otevřete klece“, před necelými třemi nedělemi v noci vypustili z jeho z klecí ve Vítějevsi na Svitavsku na třináct set lišek a norků. Předběžný odhad škody je sedmset tisíc korun.
Není třeba zdůrazňovat, že akce představuje porušení vlastnických práv. Proti tomu by se pravděpodobně nikdo z pachatelů neohradil, protože právě porušení práv pana Ducháčka bylo záměrem celé noční akce. Co je však překvapivé je neznalost „ochránců“ norků a lišek týkající se dopadů jejich činu na samotná zvířata. Místní myslivec Miroslav Trnka říká: „Lišky zemřou hladem, protože nejsou naučené si něco ulovit, část norků se ale přizpůsobí a začne likvidovat vše ve svém okolí. Sežerou lidem slepice, králíky a budou se stěhovat od vesnice k vesnici.“ František Ducháček se sice snaží vypuštěná zvířata odchytávat, ale podle jeho slov „osmdesát procent [zvířat] během několika hodin uhyne, neunese prožitý stres. Desítky kusů jsme museli usmrtit plynem, aby se netrápily. Mnoho z nich mělo díry od psích zubů po celém těle, některým chyběl ocas nebo noha.“
Je zřejmé, že namísto snahy ovlivnit preference lidí a snížit poptávku po kožešinách (videoprojekce ve Vídni), se ochránci zvířat na Svitavsku rozhodli zlikvidovat nabídku. Zdá se, že ochráncům přírody nejde ani tolik o šťastný život zvířat, ale o odpor k podnikání v této oblasti. Výše zmíněná akce tomu nasvědčuje a asi se nejedná o náhodu. Obdobným způsobem se vyjádřila i ochránkyně zvířat v pořadu o úspěšném fungování systému vlastnických práv ke slonům v Zimbabwe, odvysílaném americkou televizní stanicí PBS, která řekla: „Mám-li si vybrat, zda si přeji vidět slony, kteří jsou předmětem obchodu [a díky tomu jim nehrozí vyhynutí], nebo žádné slony, pak raději volím žádné slony“.
