Zrekapitulujme si stručně – českýbankovní sektor dnes čítá 30 bank a 6 stavebních spořitelen[1].Zárodky současného stavu lze hledat už ve 30. letech v rozsáhlé obecnékartelizaci, jež měla pomoci překonat hospodářskou krizi. Soužití bank astátních institucí tedy drahnou dobu probíhá ve zvláštní symbióze. Bankovnísubjekty se snaží co nejlépe vycházet se svým regulátorem, jenž hlídá vstup doodvětví, a hned tak někoho tam nevpustí.
Výsledkem dlouholeté „péče“ jednešní tržní struktura, kdy čtyři banky posbírají téměř dvě třetiny vkladůklientů a mají v aktivech šest z deseti úvěrů poskytnutých bankovnímsektorem. Stížnosti zákazníků a Sdružení ochrany spotřebitelů na zneužívánídominantního postavení velkých bankovních domů, nedostatečnou konkurenci či nadrahé poplatky bankovních služeb, jsou tak logickým vyústěním státnímiinstitucemi udržovaného stavu.
Stabilita bankovnictví je velmicitlivá na rušivé legislativní zásahy ze strany státu, stalo se špatným zvykem,že na regulací vzniklé problémy, v tomto případě na přísnou regulacivstupu[2],reagují úředníci další regulací. Vyšlapanou cestou se vydalo i ministerstvofinancí ČR, které ve spolupráci s Českou bankovní asociací vytyčilo nazákladě zprávy Expertní skupiny 28 oblastí, které pojalo touhu řešit.
Některé body banky již přijalydobrovolně, některé se objeví v zákonech. Doposud je výsledkem snah inovacekodexu chování mezi bankami a klienty z dílny České bankovní asociacevznik Expertní skupiny, která bude dohlížet na plnění oblastí, jako je informovanostklientů, podpora znalostí zákazníků, postavení klientů ve vztahu k bance,atd. Skupina bude tedy plnit funkce, které dokáží lépe a levněji plnitpřirozené tržní síly[3]prostřednictvím motivace získat si a udržet zákazníka.
Pro banky je však přirozeněvýhodnější vyhovět tlaku centrální moci, jež bedlivě hlídá počet jejichkonkurentů. Pokud by byl přísně regulovaný vstup do odvětví uvolněn a o důvěruklientů by mohlo bojovat daleko více subjektů, tržní síla osazenstva trhu by serozmělnila, silnější konkurence by zkvalitnila služby na poli necenovékonkurence, po čemž ministerstvo financí tak úpěnlivě volá. Léčbou je tudížposílení konkurenčního boje, nikoli zesílení regulace.
Nelze jistě v souvislosti snáhlou iniciativou ministerstva opomenout blížící se termín voleb,tradiční balíček nesplnitelných slibů je přeci jen nutné proložit opatřenímz titulu státní moci uskutečnitelným, prostě „něco pro lidi.“ A kamsáhnout? Bankovnictví vždy působilo na politiky jak svůdná žena. Pokud by všakministerstvo financí chtělo skutečně prospět zákazníkům bank, pak tak můžeučinit tlakem na růst konkurenčního prostředí.
[1] kupř. ve Švýcarsku působív současnosti 338 bank.
[2] viz. zákon č. 21/1992 Sb.o bankách
[3] přirozeně vedle mnohadalších funkcí
