Blíží se volby. A politici se předhánějí, kdo z nich své voliče potěší větším dárkem pod volební stromeček. Z politických šuplíků se vytahují staré osvědčené recepty, jak získat pár minut v hlavních zprávách a kladné body na předvolebních shromážděních s námi, občany.
A tak se v těchto dnech ocitl na stolech poslanců komunistický návrh na zavedení majetkových přiznání, nepokrytě trestající úspěšné a stavící na lidské závisti. Vládní ČSSD má naštěstí dost rozumu na to, aby se pod komunistický návrh nepodepsala, leč chystá „vlastní verzi zákona“, o které se prý bude hlasovat po volbách.
Ve hře jsou i oblíbené plošné přídavky na děti, štědrý to dar ministra Škromacha. (Ani opoziční ODS ale nezůstává pozadu – k jejímu návrhu na „státem garantovaný příjem“ viz tento článek).
A do třetice další návrh z dílny našich demokratických socialistů – návrh ministra pro místní rozvoj Radko Martínka o půjčkách „pro mladé rodiny“, který včera schválila vláda. Pan ministr bohužel nezapře svoji minulost a oživuje starý komunistický koncept „novomanželských půjček“. Pro tento rok se počítá s rozdělením úvěrů v hodnotě jedné miliardy korun. Mladí manželé zaplatí z půjčené částky (maximálně 150 tis. Kč nejvýše na 10 let) dotovaný úrok 2 %. Pokud předpokládáme, že se příští rok vyčerpá celá suma a zohledníme-li úrokovou dotaci oproti průměrné sazbě z úvěrů na českém bankovním trhu podle ČNB (přesněji roční procentní sazbu nákladů úvěrů na bydlení poskytnutých českými bankami českým domácnostem na koupi bytových nemovitostí), vidíme, že jen v prvním roce nás tato podpora mladým pouze na ušlých úrocích (tj. bez nákladů administrativního aparátu, který bude úvěry vyřizovat) přijde na nějakých 25 milionů korun. Což není tak moc, řekl by někdo. Ovšem vzpomeňme si, jak nenápadně začínalo například stavební spoření – další z vládních opatření na podporu bytové výstavby. V roce 1996, dva roky po svém plném rozjezdu, činila celková vyplacená státní podpora nějakých „zanedbatelných“ 2,3 miliardy korun. V roce 2004 už to bylo necelých 15,5 miliardy korun. Vláda tedy každého obyvatele ČR nejprve připravila o patnáct set korun, aby je následně rozdělila těm, kdo mají uzavřenou smlouvu o stavebním spoření (tedy převážně střední a vyšší příjmové vrstvě obyvatel). I v případě těchto půjček lze předpokládat, že výdaje porostou (spolu s kumulací úvěrů) geometrickou řadou. A navíc nejde o jediné opatření v oblasti bydlení. Stačí si jen otevřít stránky Státního fondu rozvoje bydlení a člověk si hned připadá jak v ráji. Stačí natáhnout ruku – je libo 150 tisíc, 200 tisíc, nebo 300 tisíc? Nebo byste raději nějakou účelovou dotaci? Zařídíme, posloužíme…
Problémů spojených s novým návrhem je hned několik. Především je diskriminační – svobodní lidé či svobodní partneři bez dětí mají smůlu, stejně jako lidé nad 35 let a lidé, kteří bydlí v nájemních bytech. Podobně znevýhodňuje sociálně nejslabší – poskytnutí úvěru totiž není vázáno na sociální potřebnost a chudá část populace stěží najde při svých skromných příjmech odvahu k podobnému zadlužení (nebo ji najde v menší míře než lidé bohatší).
Zvyšuje také chaos v českém bytovém sektoru. Jak již bylo řečeno, vládních podpůrných programů je v této oblasti tolik, že snad překonají i české zemědělství. Těžko říci, kolik nás všechny vlastně stojí – díky prozíravému politickému čachrování a přesunům v rámci nejrůznějších mimorozpočtových fondů a institucí by přesnou sumu zřejmě nedal dohromady ani pan ministr Martínek. K tomu si přidejte nevyčíslitelné náklady na regulaci nájemného (poškození bytového fondu kvůli nedostatků prostředků majitelů domů na opravy, abychom jmenovali zřejmě nejvýznamnější položku). Vše v zájmu „sociálně slabých“, i když je na první pohled jasné, že z většiny podobných vládních opatření nevidí „sociálně slabí“ obvykle ani korunu.
A v neposlední řadě zvyšuje zadlužení českého státu, a tedy nás všech (mimochodem, dluh vytvořený českými vládami činil na konci září 2005 na každého obyvatele ČR něco přes 66 tisíc Kč). V tomto bodě je mírně řečeno zavádějící tisková zpráva Ministerstva pro místní rozvoj „Návrh tedy nemá přímý dopad na státní ani ostatní veřejné rozpočty.“ Jistě, přímý dopad ne. Až na to, že podle Zákona o SFRB jsou hlavními příjmy tohoto fondu „dotace ze státního rozpočtu“, případně „příjem z vydaných dluhopisů“. Až se Fond vlivem své rozhazovačné politiky ocitne ve finančních problémech, hádejte, čí peníze tuto novou černou díru zalepí?
A tak zbývá jen doporučení: držte si peněženky, předvolební boj bude v nadcházejících měsících vrcholit…
