Rozhovor z 6.3.2006 v HN je tomu jasným příkladem.
První podstatný problém leží ve zmatení pojmů. V České republice si každý může svobodně vybrat svého životního partnera a podepsat s ním/ní smlouvu s jakýmkoli obsahem, a proto nikdo není ze strany státu jakkoli omezován. To, co se běžně nazývá diskriminací, je ve skutečnosti jen ne-privilegování osob s jinou sexuální orientací. Homosexuální páry nejsou diskriminovány, jak se v rozhovoru tvrdí, pouze, na rozdíl od heterosexuálních párů, nemohou čerpat určité výhody plynoucí ze statusu manželství. Problém tedy leží v státním privilegování heterosexuálních párů, ne v diskriminaci homosexuálních. Diskutujme tedy o zrušení státních výsad manželstvím, ne o přidávání státem garantovaných výhod dalším zájmovým skupinám
Pokud se Tereza Kodíčková domnívá, že homosexualita je útrpně tolerována, ale není přijímána, nechť zkusí tento problém řešit ze svých prostředků pořádáním veřejných diskusí, seminářů a informováním veřejnosti, a ne z kapes daňových poplatníků přijímáním zákonů. Využívání státu ke změně mentality lidí je jasným popřením svobody jednotlivce. Koneckonců na konci rozhovoru, sama připouští, že uznání této minoritě nemůže zajistit zákon. Tudíž argument státního aparátu jako správného moralisty je také neakceptovatelný.
Poslední a neméně důležitý bod je, že veškerá privilegia, která neschválený zákon registrovaným partnerům přiznává, lze ošetřit smluvně na úrovni svobodné interakce jednotlivců. Častým protiargumentem zastánců bývá, že díky zákonu o registrovaném partnerství to bude jednodušší. Ano, to je pravda. Nyní si ovšem musíme položit otázku, zda-li stát je zde o toho, aby jakékoli zájmové skupině dělal život jednodušší. Vezměme příklad: Kdybych přesvědčil dostatečný počet poslanců, aby všichni s modrýma očima, měli dovoz rohlíků do ložnice zdarma garantovaný státem, byl by to absolutní nesmysl. Toto je ovšem analogický případ. Pouze jsme zaměnili barvu očí za sexuální orientaci a transakční náklady na sepsání smluv za náklady na přepravu rohlíků. Proč by daňoví poplatníci měli platit náklady na sepsání smluv homosexuálním párům?
Odpověď na otázku, zda přijmout, či nepřijmout zákon, je z výše uvedených argumentů naprosto jasná. Místo toho, abychom odstraňovali privilegia, která stát garantuje manželským svazkům na úkor ostatních daňových poplatníků, diskutujeme o přidání nových výsad dalším zájmovým skupinám. To postrádá smysl.
