Telekomunikační kohouti v ringu

Fata morgana volání zdarma

Včera odpoledne zveřejnil Český Telecom nové ceny za své služby a tato informace rozpoutala vášnivé diskuze na téma „co nám ten náš telecom dělá“.

Je zajímavé sledovat komentáře na diskusních fórech, jakým směrem se odvíjí argumentace a jak mezi některými diskutujícími pokračují vášnivé diskuze podložené nenávistí k jedné společnosti.

Začnu-li od počátku, tak v případě inkumbenta (bývalý státní monopol – Deutsche Telekom, France Telecom, Telecom Itala…) se jedná o komunikaci přes přístupovou sít (měděná dvoulinka neboli krátce drát), za kterou se platí onen měsíční paušál. Pokud se podíváme na vývoj této ceny (bez DPH), tak za posledních 10 let roste. Poslední, aktuální hodnota je 276,- Kč/měs. a nově oznámená 339,- Kč/měs.Za tuto cenu společnost umožní přístup do své sítě a využívat služby, které nabízí. Nejčastěji se jedná volání a vysokorychlostní internet technologie ADSL.

Co znamená zvyšování měsíčního paušálu?

Inkumbent rozděluje trh na dva segmenty – domácnosti a firmy. Firmy platí již 11 měsíců cenu 495,- Kč/měs. a domácnosti nově 339,- Kč/měs. Problém, o kterém se méně hovoří je ten, že v současné době existuje nevyrovnaný poměr mezi výnosy a náklady na přístupovou sít. Inkumbent obecně musí držet své ceny nad náklady (nesmí jít pod náklady – dumping) a to se týká i přístupové sítě. Zatím byla cena pro domácnosti nezisková. Jedná se tzv.rebalancing, jehož cílem je „vyvážit“ ceny tak, aby nebyly dumpingové. Křížové financování je zakázané a zejména pokud jde o firmu s dominantním postavením na trhu. Takto jsou inkumbenti posuzováni ze strany regulátorů a někdy i veřejnosti.

Zatímco v předchozích letech cenu za měsíční paušál nastavoval regulátor (Ministerstvo Financí a posléze Český telekomunikační úřad), nyní je tato cena plně v rukou inkumbenta. Legitimní otázkou je proč se cena nezvýšila na 495,- Kč/měs., čímž by byly obě ceny (pro domácnosti a firmy) na stejné úrovni. Jednoduchý pohled na celý telekomunikační trh říká, že zde není příliš veliký prostor. Konkurence je překvapivě velmi veliká. Zkusme se podívat hledisko výnosové a posléze na počty zákazníků.

Podíly na trhu

Někdo může namítat, že míchám dohromady segment pevných linek a mobilní segment. Odpověď na tuto otázku dali sami zákazníci, když se jich na stranu mobilního volání přiklonilo cca 11mil a u pevných linek zůstaly 3mil zákazníků. Pevná i mobilní síť nabízejí stejné služby – volání, data, obraz. Ještě zajímavější je vývoj počtu účastníků (dynamický ukazatel). Trend ukazuje permanentní pokles u pevných linek oproti růstu v mobilním segmentu za posledních 5 let. To, že se tak stalo není jen tak. Jedná se o realizované preference zákazníků, kteří telefonují a příliš se nezajímají o to jakým způsobem, přes jakou sít. Nejvíce se zajímají o cenu a užitnou hodnotu služby. Preference mobilních služeb nad pevnými je zde průkazná. A protože v podnikání jde vždy o zákazníky, je jejich volba substituce mezi pevnou a mobilní sítí evidentním důkazem, kam trh směřuje.

Do celkového trhu jsem nezahrnul kabelové sítě, protože nejsou k dispozici dostupné údaje o počtu zákazníků a o výnosech. Nicméně je možné odhadnout, že kabeloví operátoři dosahují cca 1 mil přípojek, na kterých umožňují svým zákazníkům služby Tv, datové služby a nově i hlasové. Tím se podíl inkumbenta na celkovém trhu sníží a trh rozšíří o další technologie.

Celkový počet zákazníků telekomunikačního trhu (elektronické komunikace) v ČR je cca 16mil. Inkumbentovi náleží tržní podíl o velikosti cca 20%. V tomto případě se nedá hovořit o dominantním postavení na trhu a je tedy možné vyvodit příslušné závěry ohledně možnosti a prostoru zvyšovat měsíční paušál. V porovnáním se zahraničím jsou ceny za měsíční paušál v síti inkumbenta nižší než průměr EU 25. Nejdražší Irsko má ceny nastaveny na € 20 (versus € 11,5 ČR).

Vlastnictví přístupových sítí

Alternativně můžeme komentovat pouze nakládání s majetkem soukromé společnosti. Je nutné připomenout, že Český Telecom, a.s. je od minulého roku plně soukromou společností, která byla privatizována včetně celé sítě, která je ve vlastnictví této firmy. Je tedy na místě odmítnout argumenty těch, kteří hovoří o tom, že stát investoval do pevné telekomunikační sítě a z toho důvodu síť patří všem. Stát dostal za tuto síť zaplaceno 83 mld. Kč v minulém roce. Za předchozí vlády Miloše Zemana byly též tendence společnost privatizovat, ale nabídky se pohybovali na hranici 60 mld. Kč a od privatizace bylo upuštěno. Je zcela evidentní, že vybudovat komunikační síť umí i soukromé společnosti (3 mobilní sítě a 2 velké kabelové sítě).

V případě inkumbenta je regulace tohoto podnikání poněkud přísnější. Inkumbent musí nabídnout „poslední míli“ ostatním operátorům za plně regulovanou cenu. Poslední míle, je ta část sítě, která je nejvíce nákladná na duplikaci. Tedy jde o dráty zakopané v zemi a vedoucí od ústředny ke koncovému zákazníkovi. Aktuálně Český telekomunikační úřad nastavil tuto cenu za plné zpřístupnění místní smyčky na 403 Kč/měs. (bez DPH) – jedná se o plný přístup, což znamená, že dráty jsou na ústředně ukončeny v zařízení jiného operátora, ten si tyto dráty pronajímá od inkumbenta za výše uvedenou regulovanou cenu a zákazníkovi může nabídnout takové služby jaké je schopen. (hlas, data, obraz…).

Pokud použiji analogii, je služba zpřístupnění místní smyčky něco podobného jako…investujte Vaše prostředky do nákupu automobilu, o němž se jakýsi regulátor domnívá, že je unikátní a nelze je jednoduše duplikovat (nechť čtenář vybere dle své fantazie). Z tohoto důvodu Vám nařídí, že musíte nabídnout 3 místa Vašeho automobilu jiným lidem k dispozici a za cenu, kterou regulátor nastaví. Motivace inkumbenta, a Vás jako majitele automobilu sdílet Vaší investici s jinými, je stejná.

Závěr

Nechť čtenář posoudí, jaké služby nabízejí ostatní operátoři pevných linek na své síti svým zákazníkům, jaké služby nabízejí mobilní operátoři a jaké kabeloví operátoři. A zda musí ostatní operátoři umožnit přístup do své sítě jiným subjektům, a za jakých podmínek by to udělali. Argument o dominantním postavení inkumbenta na telekomunikačním trhu (a tedy nutné regulaci) je z výše uvedených důvodů irelevantní.
Zákazník má dnes širokou volbu výběru mezi různými technologiemi a cenami. Státní zásahy s cílem ochránit zákazníka před zneužitím dominantního postavení jednou společností jsou spíše kontraproduktivní a v konečném důsledku z důvodu regulace omezují rozvoj trhu a možnosti výběru zákazníka.