Možná je překvapením, že lékárníci sami své snahy ani příliš nemaskují. Samozřejmě, že červenou nití vinoucí se celým prohlášením, je boj za kvalitní péči po vzoru EU, soulad s moderními trendy a podobné věci. Již v záhlaví se však čtenář dozví, že „Postup současného vedení resortu zdravotnictví bohužel ohrožuje… provozovatele lékáren a jejich investice.“
Lze pochopit, že se to lékárníkům nelíbí. Žádný rozumný argument, kterým by mohli běžné občany přesvědčit o své „pravdě“, však nenaleznou. Těší se totiž dlouhodobě privilegovanému – ekonomové říkají monopolnímu – postavení, které zákazníky poškozuje kvůli vysokým cenám a špatné kvalitě poskytovaných služeb. Jakékoli uvolnění bude tedy k prospěchu většiny a to nejen v tom, že budou léky dostupné u čerpacích stanic či přes internet, ale i v tom, že je do budoucna šance, aby byly levnější.
Argumenty o odborných službách při prodeji aspirinu či paralenu jsou spíše k smíchu, stejně tak jako lamentování nad možností vzniku „zjednodušených lékáren“. Ty, dle lékárníků, zruinují lékárny klasické, neboť budou mít nižší náklady díky nižším nárokům na vybavení. Pokud je to pravda, pak to bude jasný důkaz o tom, že dosud současné lékárny vysávaly zdravotní systém zcela neadekvátně jejich službám. Je to stejné, jako kdyby se na trhu prodávala veškerá auta za cenu Mercedesu a pak stát dovolil, že si lidé mohou vybrat, co chtějí. Pokud lidé Mercedesy skutečně chtěli a chtějí, není se čeho bát, nic se nezmění. Pokud však stát lidem nutil produkt, který jim za vynaložené prostředky nestojí, budou mít lékárníci problém. Spotřebitelé tím však o jeden přijdou…
