Jan Macháček se ve svém komentáři z 21.6.pochvalně vyjadřuje o rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva vevěci regulace nájemného ze strany polského státu, které zvyšuje nadějena úspěch českých majitelů domů při jejich sporech s ČR.
Lze jensouhlasit s názorem, že vlastnické právo je elementárním lidskýmprávem. Ale není jím proto, že to deklarují mezinárodní úmluvy, ústavya zákony jednotlivých zemí. Je to právo přirozené, univerzální, vlastnílidské přirozenosti, existuje bez ohledu na vůli politických většin čimenšin. Principy soukromého vlastnictví umožňují efektivní a mírovoukooperaci mezi lidmi. Jejich opakem jsou státní intervence, kterézpůsobují tržní distorze a v konečném důsledku vytvářejí ve společnostikonflikty. Regulace nájemného je toho koneckonců výmluvným příkladem.
Chceme-libránit vlastnické právo, musíme bránit vlastnická práva nejen majitelůdomů, ale všech lidí. Jinými slovy, musíme být konzistentní. To JanMacháček není. V jedné větě označí vlastnické právo za „bazální“, vnásledující však doporučuje státu, aby namísto regulace nájemnéhoprováděl raději rozpočtové transfery. Jako by se rozpočet vznášel vevzduchoprázdnu a vznikl tím, že si jej politici odhlasují. Nenechme sezmást eufemismy. Rozpočtové transfery znamenají zdanění, ať již vsoučasnosti či v budoucnosti. A zdanění není nic jiného než úplnéznemožnění výkonu vlastnického práva k té části majetku, kterou jsoulidé ze zákona povinni odevzdat státu. Autor se zde zamotal dovlastních sítí. Píše: „Pokud stát znásilňuje majitele domů, může státpříště zneužívat vlastníky čehokoli jiného.“ Přesné. Třeba tím, žeuskuteční ony, autorem tolik preferované „rozpočtové transfery“.
Vyšlo v Dopisy a e-maily v Hospodářských novinách 28. 6. 2006.
