WorldWildlife Fund (WWF), nevládní soukroměfinancovaná organizace usilující o ochranu ekosystémů a ohrožených druhů, mádalší obor působnosti. WWF disponuje množstvím expertů aojedinělou znalostí prostředí biologicky nejcennějších a nejpozoruhodnějšíchlokalit celého světa. WWF má navíc výhodu globálněuznávané značky důvěryhodné instituce. Je proto pochopitelné podnikatelskérozhodnutí, že se WWF rozhodl vstoupit na trh ekoturistiky.Není to jen pochopitelné, je to i správné, neboť příjmy z ekoturistikyvedou WWF k uspokojování přání konkrétních lidí.Kromě toho, dodatečně vydělané prostředky umožní WWF dáleupevnit svou nezávislost na vládách a větší objem zdrojů dovolí pomáhat příroděještě více.
A jaké cestování že to WWF vlastně nabízí?Několikatýdenní trpělivé pozorování zvěře v africkém buši nebo mnohadenníčekání u slaniska v Amazonii? Skromné ubytování, neboť prioritou pro příznivcepřírody je přece dobrý pocit v duši a ne materiální konzum? Cestovníprogram směřující k porozumění původním etnickým komunitám? Portfoliozájezdů nabízených WWF je široké a některé nabízenévýlety skutečně splňují to, co byste čekali u instituce, která ještě zcelanezapomněla na své původní vazby s přírodou. U některých expedic to alezcela neplatí. Ale posuďtesami.
Cestovánísoukromým letadlem umožní 88 ekologickým nadšencům na paluběupraveného boeingu 757 příjemný komfort pro spřádání dalších plánů na ochranunaší křehké planety a úvahy o tom, jak máme být všichni šetrnější. Během 23 dnůsesbírají turisté smetanu z exotiky, kterou dnešní svět může poskytnout.Leteckým palivem se přitom pro potřeby zelených cestovatelů nešetří – expedicekromě jiného směřuje na skok do Peru, pak Tichomoří, tajemná Papua, kambodžský Angkor Watt,mughalská Agra, chladnéSerengeti, pulzující Dubai a africká Marrákeš. Programje to krásný a v dobrém slova smyslu záviděníhodný. Na každém z místvšak cestovatelé nestráví o moc více než jeden, dva dny. Vidět vše a nevidětnic?
WWF možná objevil nejen účinnou metodu fundraisingu,ale i mezeru na trhu turistiky, a je dobře, že poskytuje luxusní lety kolemsvěta, pokud si to někteří lidé přejí. Nelze se však ubránit dojmu, žebase-camp 10 kilometrů nad zemí poněkud poškozuje pečlivěbudovanou image „k přírodě šetrné“ instituce. Zda to vadí nebone, zda je to kompatibilní s „firemní“ kulturou, to musí vědět samilidé z WWF. Ti také mohou vědět nejlépe, co jev dnešním světě „ekologických“ organizací a aktivistů ještěúnosné. Co je ještě přijatelné pro zelené organizace, které bez ustání hovoří onutnosti plánovaně a násilně lidem nařídit omezení spotřeby obecně a snižováníemise oxidu uhličitého (1,2, 3)?
Přelétavý Al Gore sám ochotně nalétá desetitisíce kilometrů, jen abymohl přednášet plným sálům a posluchárnám své evangelium boje za snižováníemisí CO2. Je pak obtížné určit, zda expedice soukromým tryskáčem jsou jenspecifickou schizofrenií WWF, nebo převládajícímpokrytectvím tak zvaných ekologů.
