Společná zemědělská politika (SZP) má svůj původ v 50. letechminulého století, kdy vznikla jako dohoda mezi Němci a Francouzi o vzájemnépodpoře hospodářství. Po více než 40 letech od jejího zavedení je na SZPprakticky nic nezměnilo — stále se jedná o položku, která zatěžuje unijní rozpočetponejvíce. Stále je to Francie, která každým rokem získává největší podíldotací. Stále dochází k „nadprodukci“ téměř všech zemědělských plodin,které bude věnován také zbytek tohoto příspěvku.
Minulý týden se na stránkách think-tankuOpenEurope objevila zpráva obsahující čísla o skladovaném množství několika produktův roce 2006, jež byly ovlivněny právě SZP. Co lze ze zprávy vyčíst?
Například to, že více než 12 milionů tun obilí bylonaskladněno za tím účelem, aby se „udržela“ uměle vysoká cena obilíprodávaného na trhu. Pro lepší představu: zmíněné množství by se bez problémů dvakrátvešlo do Rožmberku.
Dále pak také to, že se Evropští úředníci rozhodli a „bokem“dali 265 milionů láhví vína (kterými by se bazén o rozměrech náměstí Sv. Václavazaplnil do výše 4,1 metrů)a 117 tisíc tun másla a mléka (takovéto množství by přišlo vhod, kdybystepřipravovali 78,5 miliard sendvičů a plnili 150 milionů krabic mléka).
Poslední číslo, které zpráva uvádí, je 1 112 651 tun „naskladněného“cukru. Jestliže pijete dva šálky čaje denně, stačilo by vám to na více než 600 milionů let.
Na závěr malé přirovnání. V Sovětském svazu stály pronedostatek nafty na polích traktory, což bylo následkem určitých „opatření“vyhlášených Moskvou. V Evropě 21. století leží ladem potraviny, jelikož o tomrozhodla hrstka úředníků v Bruselu. Že by se někdo nepoučil?
