Tu chtějí nadekretovat minimální cenu, jindy maximální cenu. Někdy aspoň minimální daň (mimochodem všimněte si, že o nejvyšší možné dani se nikdy nemluví), minimální či maximální podíl jisté látky ve výsledném produktu, a tak dále a tak podobně. Ať už je důvodem cokoliv, cíl je jasný. Hlavně nedovolit nikomu vyčuhovat z řady. Pěkně mít vše harmonizované a koordinované.
Ale jaký to má probůh důvod? Je pochopitelné, že přebujelé a neflexibilní sociální státy typu Německa či Francie volají po odstranění konkurence ze strany jiných členů EU. Ale je už daleko méně pochopitelné, proč jim to všichni žerou i s navijákem. Vždyť přeci každý ekonom (nebo i logicky uvažující člověk) musí chápat, že stav, kdy státy přerozdělují takřka polovinu vytvořeného bohatství, nemůže být ani vzdáleně efektivní. Jak tedy mohou bez uzardění tiše naslouchat například požadavkům na zvýšení spotřební daně z nafty – a to ještě s tak hloupým odůvodněním, že Německo přichází o daňové příjmy, protože okolní země mají nižší daně (a tedy levnější benzín) a tak jezdí Němci raději tankovat za hranice.
Jak mohou nutit mobilní operátory snižovat ceny za roaming? A jako podpůrný argument použít takový nesmysl, že při snížení cen za roaming by ušetřil Evropský parlament:
Ročně by průměrně poslanec ušetřil přes tisíc eur včetně daně. Při počtu 785 členů by tak celková úspora mohla tvořit 815 tisíc euro, tedy asi 23 milionů korun.
„Vzhledem k tomu, že jsou poslanci placeni z daní nás všech, ušetřili by na tom i ti, kteří mobil vůbec nevlastní,“ upozorňuje Ivana Picková, tisková mluvčí SOS.
Jak mohou stovky dalších věcí? No – zkrátka mohou. Stejně jako Centrální plánovací komise mohla určit, kolik se v příští pětiletce vyrobí oceli, za jakou cenu a komu se bude prodávat a od koho bude výrobce odebírat surové železo. Samozřejmě, že takovým způsobem lze dosáhnout situace, kdy bude EU největší výrobce oceli na světě a bude stačit jen pár let, aby se dohnaly a předehnaly imperialistické Spojené státy. Ale může nějaký úřednický dekret zvýšit blahobyt občanů?
Vezměme si například ceny za roaming. Na první pohled se zdá, že direktivní snížení cen bude pro všechny výhodné. První pohled však často klame. Je potřeba položit si otázku, proč jsou vlastně ceny za zahraniční volání nějak „přehnaně“ vysoké? Vysvětlení nám může poskytnout například ekonomická teorie regulace a byrokracie. Vznikne nějaká regulace – například nutnost koupit si od státu za vysokou cenu licenci na provoz mobilní sítě. Následně je nutné splňovat stovky a tisíce norem a vyhovět všemožným minimálním a maximálním cenám. Protože však existuje administrativní omezení vstupu do odvětví (stát omezuje počet operátorů selektivním prodejem licencí), čerpají provozovatelé mobilních sítí monopolní renty. Jen je otázka, kde se tomu tak děje. V době, kdy v Česku existoval pouze Eurotel, stála minuta hovoru desítky korun. Pak přišla konkurence a cena se začala prudce snižovat. Cena hovorů je totiž příliš na očích. Není možné držet ji přehnaně vysoko (navíc by docela určitě zasáhl Antimonopolní úřad). Monopolní rentu je potřeba skrýt. Skrýt před zraky regulujících úředníků a pokud možno i před zraky zákazníků.
Do této chvíle bylo vhodným místem k čerpání monopolních rent zahraniční volání. Lidé tak nějak chápou, že to asi musí být dražší než volání místní, a proto se příliš nebouří. Nyní si však regulátor uvědomil, že to je zřejmě právě ono místo, kde se čerpá monopolní renta. Stanoví tedy maximální ceny za roaming. Renta se ale nutně přesune jinam. Kam? Kdo ví. Buď do jiného poplatku nebo se například přetransformuje do úbytku kvality služeb. Výsledkem tedy bude nákladnější regulace, neboť bude potřeba kontrolovat a vynucovat více pravidel, přičemž monopolní renta nezmizí. Pouze se přesune jinam.
Jediným způsobem jak zajistit opravdové snižování cen, je omezit regulaci a vpustit do oblasti více konkurence. Konkurence na pole mobilních operátorů, konkurence na pole daňové, konkurence kam to jen půjde. Jakákoliv jiná cesta musí nutně skončit kupením regulací, stanovováním dalších minimálních či maximálních cen a skrýváním monopolních rent čím dál tím hlouběji.
