Kdybych psal jen o první z nich, zřejmě bych si pro název tohoto komentáře vypůjčil jméno mého oblíbeného filmu, který ukazuje, že nic nemusí být takové, jak to na první pohled vypadá – Vrtěti psem. Uplynulo totiž pár let od zrušení desetníků a dvacetníků a máme tu další kolo škrtání malých nominálů. Tentokrát půjdou do šrotu padesátníky. Centrální bankéři předložili celou řadu argumentů, proč je potřeba se s těmito hliníkovými mincemi rozloučit: nikdo je nepoužívá, jsou drahé na výrobu a znečišťují počítací stroje. Dobrá, klidně je možné, že jsou drahé a musejí se přepočítávat ručně. Nicméně hlavním důvodem zřejmě bude, že s nimi skoro nikdo neplatí. Já osobně málokdy čekám, až mi paní pokladní vrátí padesátník při placení nákupu a nejlépe využitý padesátihaléř je ten, který mi doma drží lustr.
Co je ale pravý důvod toho, že lidé přestávají používat padesátihaléřovou minci? Toto rozhodnutí plyne jednoznačně ze skutečnosti, že má dnes již mizivou hodnotu. Inflace ji již znehodnotila natolik, že pro většinu lidí vůbec nemá cenu se s ní zahazovat. Ekonomičtí analytici, místo aby vysvětlili, jak inflace způsobila vytlačení padesátníků z oběhu, spekulují nad dopadem zrušení mincí:
Analytici míní, že zrušení padesátníků bude mít na inflaci vliv, ale pouze v řádu desetin procenta. „Zdraží zřejmě pouze zboží s cenou v řádu korun, tedy některé potraviny, či třeba zápalky,“ řekl ČTK analytik Patria Finance David Marek. Zaokrouhlovat na celé koruny se bude až celý nákup, nikoliv jednotlivé zboží. Proto to inflaci může přidat tak desetinku nahoru, doplnil analytik Raiffeisenbank Aleš Michl.
Přesně takhle to vypadá, když ocas vrtí psem. Ani v jednom z článků jsem si nevšiml, že by někdo dal do souvislosti zvyšování množství peněz v oběhu Centrální bankou a konec padesátihaléřů. Nestrannému pozorovateli by se tak mohlo zdát, že lidé z nějakého trucu nepoužívají padesátníky, chudák Centrální banka se musí postarat o jejich stažení a ještě se bude muset vyrovnat s inflací, kterou ti oškliví obchodníci při zaokrouhlování vyvolají. Ano, inflace je sice nízká, ale jistě všichni známe to rčení, kdy i tisíckrát nic umořilo osla (tedy padesátník)…
Druhou zajímavou zprávou je, že se zvednou daně na cigarety. Na tom by nebylo nic zvláštního, ty přece rostou neustále. Pěkné na tom všem je, že zřejmě jde o krásnou ukázku boje zájmových skupin. Jak píše iDnes:
Paradoxní je, že za vyššími daněmi na cigarety stojí v pozadí sami výrobci. Kutnohorský Philip Morris, největší z nich, chtěl prosadit vyšší zdanění tabáku, což by uškodilo menšímu protivníkovi Imperial Tobacco.
Ten proto přišel s konkurenčním návrhem, kde kromě nižších daní na tabák přidal ministrovi financí i cukřík v podobě vyššího zdanění cigaret, a tedy vyšších příjmů rozpočtu. Zatím to vypadá tak, že si úředníci vyzobnou jen cukřík.
Philip Morris chtěl zničit konkurenci tím, že jí nechá pořádně zdanit tabák. Konkurence dává kontra a chce vyšší zdanění tabáku vyměnit za vyšší zdanění cigaret, což by zas poškodilo Philipa Morrise. A ministr, aby se neřeklo, že někomu nadržuje, raději (a rád) přijme oba návrhy a pořádně to osolí všem. Kouření stejně škodí, tak co.
A přesně takhle vzniká většina zákonů – zájmové skupiny dodají nějaké požadavky, chvíli lobbují tu a chvíli tam, a zákon je na světě. Na teoretické rovině tyto aktivity popisuje například Bruce Benson (str. 12-15).
A do třetice všeho dobrého tu máme zprávu, že homosexuálové chtějí další práva pro partnerství:
Nejdůležitějšími změnami v novele by mělo být přiznání společného jmění registrovaným párům a vdovských či vdoveckých důchodů, což nynější norma neumožňuje.
Samozřejmě, že jde v první řadě o lásku. Ale nějaké ty peníze od státu taky nejsou k zahození, že? Jenom aby se nám tu časem všichni neregistrovali jen proto, aby platili nižší daně a dostávali vdovské důchody. Co takhle raději zrušit výhody všem, snížit daně a nechat každého, ať si na trhu nakoupí obdobné služby za svoje? Nikdo by se pak nemusel cítit znevýhodňován, ať už bude registrovaný, ženatý či něco zcela jiného.
