Dílu Bruna Leoniho byla díky Liberálnímu institutu u nás věnována značná a zasloužená pozornost, takže si dovoluji využít tohoto výročí a svého krátkého připomenutí k tomu, abych do jednoho místa shromáždil vše, co zatím bylo u nás o tomto mysliteli publikováno (či přednášeno).
Poprvé se u nás s Leonim mohli setkat ti, co četli habilitaci Josefa Šímy. Pro mnohé (včetně mé osoby) se ale první setkání s Brunem Leonim odehrálo během slunečného sobotního odpoledne na prvním ročníku mezinárodní konference Prague Conference on Political Economy v roce 2005, kde byl tomuto autorovi věnován celý jeden panel „Bruno Leoni and Law and Economics“.
Alberto Mingardi, ředitel turínského Istituto Bruno Leoni, ve svém příspěvku uvedl základní bibliografické údaje o Leonim a zasadil italského právníka do kontextu myšlení klasického liberalismu dvacátého století. Carlo Lottieri, profesor práva na univerzitě v Pavii, pak zmínil hlavní Leoniho příspěvky k teorii práva. Frank van Dun z univerzity v Maastrichtu pak hovořil obecněji o doktríně přirozeného práva v současném liberálním myšlení. Na konferenci se nejčastěji skloňovalo jméno Leoniho anglicky psané knihy Freedom and the Law.
V roce 2006 pak v odborném tisku vyšel článek Josefa Šímy poukazující na paralely díla Carla Mengera a Bruna Leoniho a jejich příspěvek k „ekonomii a právu“. Tou dobou už byl v přípravě český překlad Leoniho knihy Freedom and the Law a osmi dalších esejů tohoto autora. Kniha nakonec vyšla v dubnu letošního roku pod názvem Právo a svoboda, a to společně s přepracovaným překladem Bastiatova „Zákona“, který je dostupný též online. Doslov Carla Lottieriho je dostupný rovněž. Kniha byla představena na Jarní přednášce Liberálního institutu, kde vystoupili prof. Enrico Colombatto, Ivan Langer, Josef Šíma a prof. Dušan Hendrych. Předmluvu ke knize lze číst online na Law&Economics Blogu.
Jiří Schwarz jr. pak ve svém textu i s pomocí Leoniho poznatků o povaze legislativní činnosti analyzuje problematiku daní, zejména pak instituitu „rovné daně“.
Zatím posledním publikovaným článkem, jenž rozvíjí Leoniho teze z oblasti tvorby práva ,je pak stať autora tohoto komentáře. Ta se věnuje problematice tvorby práva v zákonodárném procesu, v rámci práva soudcovského a tzv. „práva právníků“. Článek vyšel jako součást sborníku Aleše Gerlocha a Jana Kysely „Tvorba práva v české republice po vstupu do Evropské unie“.
Nezbývá než si přát, aby Leoniho dílo by nadále rozvíjeno a hojně čteno, alespoň tak, jako doposud. Bruna Leoniho by dopad jeho prací v ČR jistě potěšil.
P.S. Leoni je také čten soudci Nejvyššího správního soudu
