Spolupracovníci Liberálního institutu již několikrát informovali (zde a zde),jaké problémy jsou spojené s povinným přimícháváním biosložek domotorových paliv (motorová nafta, automobilové benzíny) a reakcepředstavitelů EU na tyto kritické hlasy na sebe nenechala dlouho čekat :-).
Interní komise Evropské unie odstartovala proces přehodnocováníprogramů podpory využívání biosložek při výrobě motorových paliv.“Problémy v životním prostředí a sociální problémy, které způsobujíbiopaliva, jsou větší než jsme se domnívali. Musíme se proto pohybovatvelmi opatrně,“ uvedl eurokomisař pro životní prostředí Stavros Dimas.
Povinné přimíchávání biosložek do paliv se stalo terčem kritiky kvůli růstu cenzemědělských produktů, ze kterých se biosložky vyrábějí, a růstu cendalších produktů a služeb (např. doprava), jež zapříčinilo navýšení cenmotorových paliv z důvodu povinného přimíchávání biosložek, které jsouvýrazně dražší než klasická paliva pocházející z ropy. Přimícháváníbiosložek je zdůvodňováno, jak jinak, tzv. veřejným zájmem, např.snížením závislosti EU na nestabilních zdrojích ropy, snížením emisískleníkových plynů, podporou využití neobhospodařované zemědělské půdya s tím spojeným zvýšením zaměstnanosti atd. Člověk nemusí býtHayekovcem, aby si uvědomil, že za každým tzv. veřejným zájmem je nutnéhledat zájmy parciální. Je dokonce možné, že některé rozdílné parciálnízájmy mohou mít společného jmenovatele a ačkoliv v médiích seprezentují jako rozdílné, popř. jdoucí proti sobě, mohou představovatcíl společný či dokonce společného investora.
Samotný konsensus politiků při určení pravidel pro využití biosložek vpalivech může být výrazně ovlivněn aktivitami, které můžeme neutrálněoznačit jako rent-seeking. Růst kotovaných cen biosložek (např. MEŘO)na komoditních burzách po zavedení povinného přimíchávání a růstsamotných inland prémií u těchto produktů, které jednoduše řečenoodráží ceny na tuzemském trhu, nasvědčuje tomu, že se jedná o zajímavýbusiness. Za ziskem několika málo výrobců biokomponent je nutné vidětjednotlivé ztráty (v podobě navýšených cen většiny zboží a služeb)všech „rozptýlených“ spotřebitelů, snížení efektivity alokaceekonomických zdrojů (kapitál kvůli státní intervenci směřuje doinvestic, do kterých by nesměřoval, kdyby o jeho alokaci rozhodovalapomyslná neviditelná ruka) atd. Samotné rafinerie kvůli povinnostipřimíchávání biosložek prodělávají, protože rostoucí ceny biosložek senedají kvůli vysoké konkurenci na trhu promítnout dostatečně do cenmotorových paliv. Na vysoké konkurenci na trhu by nebylo nic špatného,kdyby zahraniční výrobci paliv s přídavkem biosložky neměli od svýchvlád dotace a jiná zvýhodnění, které jim zaručují výhody před tuzemskoukonkurencí. Někteří představitelé domácích výrobců volají po tom, abyse povinné přimíchávání biosložek „rovnou zrušilo a nechalo se na trhu“.
Dle posledních informací Evropské unie v tuto chvíli ještě neví, jaké„konkrétní kroky“ k přehodnocení své ekologické politiky EU podnikne.Eurokomisař Dimas potvrdil cíl EU v podobě desetiprocentního podílubiosložek na celkové spotřebě, nicméně dodal:“Samozřejmě to ale budeme prosazovat takovým způsobem, aby nevzniklyžádné škody, nebo aby byly alespoň menší, než kdyby byla používánafosilní paliva“. Jestli panu eurokomisaři pokus o kvadraturu kruhuvyjde, není v tuto chvíli ještě jasné.
Ing. Jan Ullwer
Autor je specialista odboru prodeje paliv akciové společnosti PARAMO adoktorandem na Fakultě chemicko – technologické Univerzity Pardubice
