Aby průměrný daňový poplatník splatil svůj podíl na výdajích státu, musí letos odpracovat „na stát“ přes 161 dní, což převedeno do kalendáře znamená, že si na daňovou svobodu počká o 2 dny déle než v minulém roce. Tento negativní posun je dán zvýšeným apetitem státního aparátu přerozdělovat veřejné prostředky (výdaje/HDP).
„Den daňové svobody pomyslně dělí rok na dvě části, na tu, kdy pracujeme na pokrytí veřejných výdajů, a na tu, kdy pracujeme na sebe. Stát nemá žádné jiné peníze než ty, které vybere na daních, a ty, které si půjčí – ty budou muset být spolu s úroky splaceny v budoucnosti. Čím méně se tak stát rozhodne utrácet, tím zkracuje dobu vazalství „práce pro stát“, tedy aktivity každého z nás, jejíž plody neskončí v naší peněžence, ale ve státní kase,“ vysvětluje hlavní analytik Liberálního institutu Aleš Rod podstatu Dne daňové svobody.
GRAF – VÝVOJ DNE DAŇOVÉ SVOBODY V ČESKÉ REPUBLICE
Zdroj: Liberální institut
Podíváme-li se na vývoj Dne daňové svobody v okolních zemích, jako každoročně se na prvních příčkách – měřeno daňovou svobodou – umístily Jižní Korea (Den daňové svobody tam oslavili již 27. dubna) a Austrálie (Den Daňové svobody nastal 5. května). Na druhé, „nesvobodné“ straně spektra se – taktéž tradičně – umístilo Dánsko (daňoví poplatníci si počkají až do 1. srpna) a Francie s Finskem (Den daňové svobody vychází shodně na 26. července 2013).
Více informací o metodice Dne daňové svobody a ekonomických souvislostech naleznete na internetových stránkách www.dendanovesvobody.cz.