Kritika volného obchodu se dnes nejčastěji točí ne kolem jeho obecné efektivity, ale tvrzení, že volný obchod produkuje vítěze a poražené. Jakkoliv se však tito kritici obchodu domnívají, že jeho zastánci se dopouštějí přílišných zjednodušení a unikají jim klíčové informace, sami se myslím dopouštějí právě tohoto. Pravdou je, že při volném obchodu vyhrají všichni.
Chyba, které se lidé často dopouštějí, je zkoumání pouze mezních změn ve volném obchodě, ignorujíce všechen volný obchod, který probíhal do dané změny, a probíhá v jiných částech dané ekonomiky. Množí kupříkladu poukazují na výbornou studii Autora, Dorna a Hansona o efektu obchodu s Čínou na lokální ekonomiky jako na důkaz, že obchod zřejmě vytváří nějaké poražené. To však zcela závisí na alternativách. I lokální komunity poškozené zvýšením obchodu s Čínou jsou čistí příjemci volného obchodu obecně.
Ukažme si to na třech konkrétních alternativách.
Alternativa #1 je, že nějak zmrazíme obchod s Čínou na úrovni roku 1990, kdy Autorova, Dornova a Hansonova zkoumání začínají. Jak toho docílit? Skrze striktní dovozní kvóty nebo vysoká cla? Jaké budou náklady mrtvé váhy spojené s takovými kroky a jaká bude odpověď Číny? Pravděpodobně by podnikla podobná opatření, a zdá se pravděpodobné, že chování podobného typu by spustilo globální obchodní válku. Řekněte mi: byly by na tom tyto komunity, jejichž okolnosti se následně zhoršily navýšením obchodu s Čínou, lépe, pokud bychom začali globální světovou válku? Řekněme, že je možné, aby komunity, které utrpěly zvýšením obchodu s Čínou nejvyšší škody, byly stále čistým příjemcem z takového omezení obchodu s Čínou, což je ovšem více než nejisté.
A přitom se ani nejedná o nejvhodnější alternativu. Podívejme se místo toho na alternativu #2, ve které ukončíme v roce 1990 všechen obchod, a nastoupíme cestu úplné autarkie. Koneckonců, pokud naše tvrzení je, že lokální ekonomiky jsou poškozovány obchodem, potom úplné ukončení obchodu by jim mělo být ku prospěchu. Těžko byste však našli ekonoma, který by se domníval, že nástup plné autarkie by komukoliv celkově prospěl. Což znamená, že se nakonec shodneme, že i tyto poškozené komunity jsou přeci jen čistými příjemci volného obchodu.
Samozřejmě, úplný dopad volného obchodu se v čase akumuluje s tím, jak se státy dále specializují. K porozumění skutečnému čistému efektu volného obchodu musíme proto prověřit alternativu #3, která zkoumá efekt návratu do počátku 17. století, nastolení plné autarkie, a následné setrvání v autarkii. Ani nejzarytěji proti-volno-obchodní ekonom na světě nebude tvrdit, že by takový krok učinil dnes bohatší jakoukoliv část Spojených států.
Ze tří alternativ spočívajících v omezování volného obchodu, pouze u jedné – ukončení obchodu s Čínou v roce 1990 – nacházíme možnost, že by se situace komunit, které podle Autora/Dorna/Hansona obchod poškodil, zlepšila.
Podobná kritika volného obchodu mi připomíná ty, kdo kritizují volný trh za zhoršení situace pracovníků v momentě, kdy daná firma pod tlakem konkurence ukončí obchodní aktivitu. Ano, volný trh tyto lidi poškodí v tomto konkrétním okamžiku, avšak důvod, proč ona firma vůbec existovala, a z větší části i důvod, proč je obecný životní standard takový, jaký je, je právě volný trh. Pokud bychom se před 100 lety byli rozhodli zastavit firmy od ukončování obchodních aktivit, pak ti, kdo dnes na volné soutěži ztrácí, by ztratili nepoměrně více. Dalším příkladem jsou luddité. Ano, technologická změna v textilním průmyslu jim mohla uškodit, avšak pokud by se byla technologická změna zastavila v nějakém dřívějším bodě, například před osevními postupy, pak by na tom luddité byli ještě podstatně hůře.
Provozování štědré záchytné sítě je dobrý způsob, jak uchránit lidi před vlnami ekonomických změn, které volný obchod přináší. Ale pokusit se zcela zastavit změny by znamenalo chránit někoho před silou, ze které nezměrně profitoval, a dále škodit budoucím generacím a lidem obecně. Proto když lidé říkají, že „volný obchod vytváří vítěze a poražené“, mají pravdu jen ve velmi úzkém smyslu.
—
Přeložil Jan Mošovský
