Martin Pánek, ředitel Liberálního institutu
Nedomnívám se, že odpověď americké vlády (nebo evropských vlád) na finanční krizi roku 2008 byla správná. Správná byla odpověď na pád Lehman Brothers – žádná odpověď. Jedna věc je, že ke zrodu krize velkým dílem přispěli politici a Fed, ať už nízkými úrokovými mírami a nafukováním bubliny na trhu nemovitostí nebo federálními „firmami“ na sekuritizaci hypoték a vládními politikami ve smyslu, že hypotéku si zaslouží každý, byť ani výhledově nedokáže splatit jistinu. (Čímž nechci říct, že tržní hráči jsou v tom zcela nevinně, když například špatně počítali riziko.)
Reakce Fedu uvolněním měnové politiky byla snad správná, avšak toto uvolnění trvalo (a trvá) příliš dlouho a zadělalo nám na pořádně velký průšvih v nedaleké budoucnosti. Reakci Kongresu, který se rozhodl utrácet jako opilý námořník, však nelze pochválit. O nehospodárnosti tohoto utrácení hovoří například program lidově zvaný „cash for clunkers“, česky šrotovné, který spolykal tři miliardy dolarů na program tak anti-ekologický a anti-ekonomický, že nad tím zůstává rozum stát. Kongres by konal mnohem efektivněji, kdyby namísto vymýšlení groteskně neefektivních programů přidělil mimořádnou dávku každému nezaměstnanému.
Bail-outy finančních domů podpořily morální hazard manažerů těchto firem a spolu s politikou přehnaně levných peněz vytvořily podmínky pro další krizi. To by mělo být varováním zejména pro evropské vlády a pro eurozónu, které se rozhodly dobrá léta prošustrovat, a pokud další recese přijde brzo, nebudou mít kde brát.
