Martin Pánek, ředitel Liberálního institutu: O devizových intervencích ČNB se často mluví jako o něčem od ďábla. Přitom jde o standardní nástroj měnové politiky, kterým Česká národní banka sledovala svůj dlouhodobý cíl: Mít důvěryhodnou měnovou politiku, tj. dostat inflaci na inflační cíl a nemít volatilní inflaci. Pokud se lidé rozčilují, že jde o centrální plánování a zasahování ČNB do ekonomiky, mají pravdu — ale pokud ČNB cíluje inflaci za pomoci jiných nástrojů, jde o stále stejné centrální plánování a zasahování do ekonomiky. Nejsem si jist, že lidé, kteří protestují proti devizovým intervencím jakožto nástroji, chtějí skutečně zrušit ČNB a zavést jiný měnový režim, například takzvané svobodné bankovnictví (free banking) bez centrální autority.
Jiná debata samozřejmě je, zda byl tento standardní nástroj použit právě v tomto případě optimálně a zda jej ČNB použila tak, aby dosáhla svých cílů, nebo zda se náhodou sama nestřelila do nohy. Na tuto otázku nemám silný názor a přenechám ji bankovním a měnovým analytikům.
Nedomnívám se, že ČNB dobře vysvětlila veřejnosti, jak funguje měnová politika a jak fungují konkrétně devizové intervence. Avšak její úloha byla nezáviděníhodná, neboť povědomí o fungování ekonomiky je mezi veřejností velmi nízké. Důležité je také upozornit na to, že pouze centrální banka nezávislá na politicích, jako je naše ČNB, si může dovolit dělat nepopulární kroky. Politická centrální banka by se do takovýchto kroků nepouštěla, což by vedlo k suboptimální inflační míře a suboptimální volatilitě inflace. Ať už ČNB v tomto konkrétním případě konala správně, nebo ne, je nezbytné, aby tuto možnost měla i nadále.
