Kontaminované pozorování
Při empirickém pozorování ekonomických vztahů je důležité si uvědomit, že i teoreticky výborně podložené a robustní ekonomické zákony (jako například zákon poptávky nebo zákon klesajícího mezního užitku) platí ceteris paribus, tj. za jinak nezměněných okolností. Může se tedy stát, že pozorujeme případy, které těmto zákonům zdánlivě odporují (například stoupne poptávané množství nějakého zboží, které zdražilo). To je většinou důsledek toho, že naše pozorování bylo kontaminováno dalším vlivem (například zvýšením příjmů) a neplatí tedy, že jde o pozorování za jinak nezměněných okolností. Často je velmi těžké ostatní vlivy izolovat, často je také velmi těžké určit, zda pozorujeme krátké období, nebo dlouhé. Což opět ovlivňuje to, co vidíme (typický problém například u Lafferovy křivky).
Co platí pro železné zákony ekonomie, platí ještě mnohem víc pro vztahy, které nemají silné teoretické základy, ale které jsme odvodili z empirických pozorování. Jde typicky o příklad vztahů makroekonomickcýh veličin, jako jsou inflace nebo nezaměstnanost. Phillipsova křivka, Okunův zákon, přirozená nezaměstnanost, NAIRU atd.
Pokud tedy pozorujeme, že máme velmi nízkou míru nezaměstnanosti, avšak nízkou inflaci, neříká nám to mnoho o tom, zda NAIRU za jinak nezměněných okolností jako koncept funguje. Dnešní velká zaměstnanost je důsledkem růstu produkce, dlouhého nepřerušeného období ekonomického růstu. Není vynucená umělou iluzí hojnosti, kterou způsobuje inflace, jde o reálný růst produkce. V podmínkách horšího (nebo žádného) růstu bychom ale nižší zaměstnanosti dosáhli za cenu vyšší inflace (anebo taky vůbec, pokud by lidé tento trik dopředu prokoukli – makroekonomové na to používají spousty modelů s různými reakčními funkcemi centrálních bank, vlád, s různou mírou informovanosti a různými modely očekávání ekonomických agentů).
Martin Pánek, ředitel Liberálního institutu
