Pražský magistrát oznámil, že už příští rok začne provozovat pilotní projekt družstevního bydlení, na něž poskytne městský pozemek. Vedení města se tak snaží reagovat na zoufalou situaci na trhu s bydlením, kdy poptávka po bydlení v metropoli výrazně převyšuje nabídku a ceny bytů výrazně rostou. Na první pohled se jedná o dobrý nápad, mnohem lepší než například aktuální socialistické pokusy z Berlína, kde rozhodla koalice o pětiletém zmrazení nájemného v městských bytech. Zároveň kladně hodnotím deklarovaný záměr předložit vládě daňový balíček, spočívající ve zrušení daně z nabytí nemovitých věcí, snížení DPH na nové byty a daňové úlevy pro nové družstevníky. Tím však výčet pozitiv končí. Jako zásadní problém vidím to, že se město snaží suplovat činnost developerů a bere na sebe břímě podnikatelského rizika. V případě jakýchkoliv komplikací tak dodatečné náklady zaplatí daňoví poplatníci. Kromě toho bude docházet k vytěsňování soukromých investic, kdy město pro sebe zabírá volné kapacity pro výstavbu, jež by soukromý investor pravděpodobně zvládl využít efektivněji. Městské správy bytových domů jsou notoricky neefektivní a nedokážou se o veřejný majetek starat. Navíc není jasné, nakolik se bude městskému družstvu dařit vymáhat podmínku zákazu podnájmu družstevních bytů třetím osobám. Co by situaci s nedostatkem bytů rozhodně pomohlo, je zjednodušení a zrychlení stavebního řízení a snížení byrokracie. V době, kdy se Česká republika propadla v žebříčku délky povolovacích procesů na 156. místo ze 190 zemí světa, a kdy se čeká na vydání stavebního povolení i déle než rok, se nelze divit, že výstavba probíhá pomalu a pouštějí se do ní pouze otrlí a odvážní.
Pavel Mises
Autor je ředitelem výzkumu v Liberálním institutu.
(7. 11. 2019, Pražský deník, s. 2)
