Kniha Makroekonomická fakta české transformace autorů Tomšíka a Klause na datech dokazuje, že česká transformace proběhla s nejnižšími náklady (například kumulovaná inflace, kumulovaný propad HDP nebo nezaměstnanost) a nejefektivněji ve srovnání s ostatními evropskými ekonomikami, které se v té době transformovaly.
Srovnejme například inflaci v České republice a v Polsku – v ČR byla největší roční inflace v roce 1991 – 56,7 procenta. V Polsku jen v roce 1990 585,8 procenta (to není překlep) a kolem 50 procent se držela i v dalších letech, kdežto česká inflace klesla hned v roce 1992 do akceptovatelných čísel.
Na transformaci evropských zemí je zajímavé, že i když se vydaly jinými cestami (důvody popisují Vishny, Shleifer a Boycko), dokonvergovaly nakonec do podobného stavu. Aspoň pokud se bavíme o ekonomikách, které později vstoupily do Evropské unie. (Rusko a Ukrajina jsou na tom jinak.)
Václav Klaus si zaslouží kritiku zejména za kroky po odchodu z aktivní politiky, ale transformace se mu a jeho týmu povedla velmi dobře a Češi bohužel nedoceňují, o kolik hůře mohla probíhat pod vedením jiného politického týmu. Komparativní studie však transformaci Klausova týmu oceňují.
