Na cenovém systému je krásné, že nemusíme vědět, proč se nějaká cena hýbe tím, nebo oním směrem – samotný pohyb dává všechny informace, které potřebujeme. Cena jde nahoru, což je signál nakupovat méně tohoto zboží a poohlídnout se po alternativách. Cena jde dolů, což je signál zjišťovat, zda si namísto alternativ nemáme pořídit více zlevněného zboží. Tím nastává efektivní alokace zdrojů.
S cenou měn, tedy měnovým kurzem, je to totéž. S tím rozdílem, že ovlivní pro nás ceny všeho zboží denominovaného v druhé měně. Takže vyšší kurz eura říká: nakupujte méně eur, a tím pádem budete nakupovat méně zboží za eura. Opačné tvrzení je ekvivalentní: Pokud chceme nakupovat méně zboží za eura, budeme nakupovat méně eur.
Proč se investoři rozhodli investovat spíše do eura než do koruny, nevím, nejsem tržní analytik (a ekonomie varuje, abychom je poslouchali). Kdo si myslel, že taková situace nastane, jistě vsadil své peníze, a protože má lepší vhled než já, zaslouženě vydělal. Zákon jedné ceny říká, že dlouhodobě k sobě ceny obchodovatelného zboží konvergují. Krátkodobě může převážit rizikové ohodnocení, takže se na první pohled může zdát, že zákon jedné ceny neplatí.
Pokud by česká ekonomika byla svázaná s eurozónou pevným kurzem (a tou nejpevnější formou je členství v eurozóně), pak by se všechna přizpůsobení odehrávala nikoliv přes kurzový, ale cenový kanál. Místo oslabování koruny by byl tlak na snižování cen a mezd, tedy na nezaměstnanost a nižší inflaci až deflaci.To je důležité si uvědomit.
