Naše životní prostředí ohrožuje úzká skupina osob. Ohroženým životním prostředím ale není člověkem netknutá „panenská“ příroda, ale kapitalistická civilizace, říká ekonom Richard M. Salsman v přednášce Corporate Environmentalism & Other Suicidal Tendencies (www.aynrandbookstore.com). Tím, kdo naše životní prostředí ničí, nejsou podle Salsmana průmyslníci, ale právě enviromentalisté.
Jako příklad Salsman cituje biologa Davida Grabera z National Park Service, (Los Angeles Times, 22.10. 1989):„Znám odborníky na společenské vědy, kteří mi připomínají, že lidé jsou součástí přírody, ale to není pravda. Někde během vývoje – zhruba před miliardou let jsme porušili smlouvu a stali se rakovinou…Dokud nepřijde čas, kdy se Homo Sapiens rozhodne vrátit k přírodě, někteří z nás mohou jen doufat, že se objeví ten správný virus.“ Podobně Judi Bariová z organizace Earth First říká: „Myslím, že když nesvrhneme kapitalismus, tak nemáme šanci zachránit svět ekologicky. Myslím, že je možné mít ekologicky zodpovědnou společnost za socialismu. Nemyslím si, že je možné mít ji za kapitalismu.“
Salsman nicméně přiznává, že tito citovaní enviromentalisté představují extrémní prvek enviromentalistického hnutí. Umírnění a populární enviromentalisté samozřejmě nic podobného nahlas neříkají (jinak by ztratili popularitu a nikdo by je nebral vážně), nebo si to ani nemyslí. Jsou považování za idealisty usilující o uchování čisté a rozmanité přírody pro člověka. Ale jejich konání a texty ukazují, že se svými extrémními kolegy sdílejí teorii vnitřní hodnoty. Věří, že „příroda“ má vnitřní hodnotu sama o sobě bez ohledu na to, zda je hodnotou pro člověka. Od extrémních názorů ve svém hnutí se liší pouze mírou, s jakou má člověk podle jejich názoru ustoupit „přírodě“, a jakými prostředky tohoto ústupu člověka dosáhnout.
Příkladem umírněného enviromentalismu je např. tzv. směrnice o ptácích. „Na územích, která budou vyhlášena jako „ptačí oblasti EU“, je zakázáno jakékoliv vyrušování ptáků, což prakticky znamená zákaz jakékoliv lidské zemědělské, rekreační nebo průmyslové činnosti,“ (LF 2/2004). Nejde o vypouštění smrtících virů ani socialistickou konfiskaci majetku, ale všimněme si, že jde nicméně o absurdní obětování cílů a činností člověka ve prospěch ptáků. Ani umírněným enviromentalistům v pozadí této legislativy EU nejde o prospěch člověka, tj. o čistou vodu, čistý vzduch a příjemné přírodní prostředí pro rekreaci člověka. Je velkou chybou myslet si, že cílem enviromentalistů je zdravé a komfortní životní prostředí pro člověka, říká Salsman. Kdyby enviromentalistům šlo o toto, tak by upřednostňovali kapitalismus, protože jen ten vede k růstu bohatství a novým technologiím, které vytvářejí čistší a kvalitnější prostředí pro člověka, míní Salsman.
Čím více bude lidmi přijímán umírněný enviromentalismus, tím větší prostor budou mít enviromentalisté k tomu, aby stupňovali své požadavky na obětování lidského komfortu a života. Proto je podle Salsmana zásadní chybou, že firmy aktivně ať už finančně nebo pořádáním „zelených P.R. kampaní“ podporují umírněný enviromentalismus. Měly by ve svých reklamních kampaních zdůrazňovat, že jejich produkty jsou dobré pro člověka, nikoliv že jsou šetrné k nedefinovanému „životnímu prostředí“, které může zahrnovat také životní prostředí ptáků na úkor člověka.
Co by měly firmy tedy podle Salsmana dělat tváří tvář požadavkům enviromentalistů na omezení produkce, která „ničí životní prostředí“? Měly by přestat slovně i finančně podporovat enviromentalisy, měly by začít hájit svoje továrny a zisky a právo spotřebitelů používat jejich produkty, měly by rozpustit svoje „zelená P. R. oddělení“ a finančně podporovat prokapitalistické a antienviromentalistické think tanky.
Vzhledem k nihilistickému postoji enviromentalistů k člověku, je zcela oprávněné pochybovat o pravdivosti a objektivitě jejich tvrzení, domnívá se Salsman. Všechny možné katastrofické předpovědi enviromentalistů jako DDT, azbest, kyselé deště, přicházející doba ledová, nedostatek surovin nebo populační exploze se ukázaly jako plané a nepodložené. Ani u globálního oteplování, které nyní enviromentalisté hlásají jako „největší hrozbu pro lidstvo“, není vědecky dokázáno, že by bylo nějak významně způsobeno člověkem, nebo že půjde o něco významně negativního pro člověka.
To ostatně přiznávají i prominentní vědci s enviromentastickými sklony. Jedním z příkladů, které Salsman cituje, je výrok Stephena Schneidera ze Standfordské univerzity v roce 1989 pro časopis Discovery: „K dosažení svých cílů potřebujeme získat širokou podporu. To samozřejmě předpokládá získání zájmu médií. Takže musíme nabízet hrozivé scénáře, vypouštět dramatická tvrzení, a co nejméně zmiňovat jakékoliv pochybnosti, které bychom mohli mít…Každý z nás se musí rozhodnout, kde je ta správná hranice mezi dosažením účinného efektu a tím být poctivý.“ Politicky korektní používání vědy tak vědcům zajišťuje zájem veřejnosti a přízeň politiků, kteří z peněz daňových poplatníků financují jejich projekty.
