Komparativní výhoda

Koncept „komparativní výhody“ patří mezi nejvýznamnější objevy ekonomické vědy. Veřejné diskuse o zahraničním obchodu se mu však přes jeho jednoduchost nedaří ovlivnit. Každý přece „ví“, že nemůžeme soutěžit se zeměmi, které mají levnou pracovní sílu – pokud bychom měli s nimi volný obchod, buď by se snížily mzdy nebo by mnoho lidí ztratilo práci. Jak kdysi postřehl Will Rogers, „Problémem není to, co lidé nevědí, problémem je to, že to co vědí, není pravda.“

Volný obchod s ostatními zeměmi (bez ohledu na to, jaká je v nich úroveň mezd) nezvyšuje nezaměstnanost ani nesnižuje mzdy. Ve skutečnosti nejlepším způsobem jak zvýšit mzdy amerických dělníků je vystavit je prostřednictvím volného obchodu konkurenci s dělníky (i málo placenými) v ostatních zemích.

Absolutní versus komparativní výhoda

Nejzřejmější argument pro volný obchod je, že země mají různou absolutní výhodu v produkci zboží. Např. díky rozdílnostem v půdě a klimatu jsou Spojené státy lepší v produkci pšenice než Brazílie a Brazílie je lepší v produkci kávy než Spojené státy. Je zjevné, že obě země na tom budou lépe, když Američané budou pěstovat pšenici a vyměňovat jí část za kávu z brazilské produkce.

Znamená to ale, že země, která má absolutní výhodu v produkci nějakého statku, by vždy měla tento statek vyrábět spíš než dovážet? Nikoliv, jak poprvé na počátku 19. století vysvětlil anglický ekonom David Ricardo. Země může mítabsolutní výhodu v produkci nějakého statku, aniž by v ní měla komparativní výhodu. Tím, co určuje, zda se vyplatí něco vyrábět nebo dovážet, je komparativní výhoda.

Předpokládejme, že existují dva statky – auta a počítače a jeden výrobní vstup představující souhrnně půdu, práci a kapitál. Předpokládejme, že produkce 100 aut vyžaduje ve Spojených státech dvě jednotky výrobního vstupu a v Brazílii vyžaduje výroba 100 aut čtyři jednotky výrobního vstupu. Výroba 1 000 počítačů vyžaduje tři jednotky výrobního vstupu ve Spojených státech a čtyři v Brazílii.

Američané mají absolutní výhodu v produkci jak aut, tak počítačů.

Mohlo by se zdát, že Američané nemohou mít z obchodu s Brazilci žádný prospěch. Proč si sami nevyrábějí všechny auta i počítače? Protože náklady na výrobu počítačů jsou ve Spojených státech vyšší než v Brazílii. Všechny náklady jsou náklady obětované příležitosti. Nákladem výroby počítačů jsou auta, která by mohla být vyrobena. Využití tří jednotek výrobního vstupu potřebných k výrobě 1 000 počítačů ve Spojených státech vyžaduje obětování výroby 150 aut. Využití čtyř jednotek výrobního vstupu potřebných k výrobě 1 000 počítačů v Brazílii vyžaduje obětování jen 100 aut.

Takže i když Američané mají absolutní výhodu ve výrobě počítačů, mají Brazilci výhodu komparativní. Při porovnání toho, co je třeba obětovat, Brazilci vyrábějí počítače jen za dvě třetiny výroby obětované ve Spojených státech. Spojené státy mají samozřejmě komparativní výhodu nad Brazílií ve výrobě aut. Vyrobení 100 aut stojí nevyrobení 666 počítačů, zatímco výroba 100 aut v Brazílii stojí 1 000 počítačů.

Američané tak jasně vydělají tím, že se specializují na auta, která produkují levněji než Brazílie, a vymění některá z nich za počítače, které je levnější vyrábět v Brazílii. Pokud by se např. ve Spojených státech vyráběly jak auta tak počítače, mohlo by se věnovat řekněme 70 jednotek výrobního vstupu na výrobu aut a 30 jednotek na výrobu počítačů. Tím by se získalo 3500 aut a 10000 počítačů. Kdyby Brazílie vyráběla oba výrobky, mohla by věnovat 56 jednotek výrobního vstupu na výrobu aut a 24 na výrobu počítačů. Tím by získalo 1400 aut a 6000 počítačů. Na druhé straně, kdyby se obě země specializovaly podle své komparativní výhody, mohly by Spojené státy produkovat 5000 aut a Brazílie 20 000 počítačů, neboli celkově o 100 aut a 4000 počítačů navíc. Američané by mohli vyvézt 1450 aut do Brazílie za 12500 počítačů a mít tak navíc 50 aut (celkem 3550) a 2500 počítačů (celkem 12500), zatímco Brazílie by mohla mít navíc 50 aut (celkem 1450) a 1500 počítačů (celkem 7500). Obchodování se vyplatí, protože generuje více obou výrobků.

Nízké mzdy neznamenají nižší náklady

Všimněme si, že při kalkulaci, že je levnější výroba aut ve Spojených státech a počítačů v Brazílii, jsme vůbec neuvažovali, jak jsou dělníci ve Spojených státech a Brazílii placeni. Dělníci budou v našem příkladu lépe placeni ve Spojených státech proto, že jsou produktivnější. Nižší mzdy neznamenají nižší náklady, vyjádříme-li je pomocí produkce. Otázka, zda jsou levnější brazilští, nebo američtí dělníci, neobsahuje podstatný dovětek: levnější na výrobu čeho? Američtí dělníci jsou levnější na výrobu aut, brazilští dělníci jsou levnější na výrobu počítačů. To je pravda bez ohledu na to, kolik dělníci v Americe a v Brazílii berou peněz.

Kromě toho, volný obchod nezpůsobuje nezaměstnanost. Ani ve Spojených státech, ani v Brazílii. Pravdou je, že volný obchod snižuje v Americe pracovní příležitosti v počítačovém průmyslu a v Brazílii pracovní příležitosti v automobilovém průmyslu, ale zvyšuje v Americe pracovní příležitosti v automobilovém a v Brazílii v počítačovém průmyslu.

Navíc, pracovní místa, která volný obchod snižuje, jsou hůře placená, než ta, která vytváří. Bez volného obchodu by Spojené státy i Brazílie zaměstnávaly dělníky, kteří vyrábějí auta, i dělníky na výrobu počítačů. To znamená, že by mnoho dělníků v obou zemích pracovalo v oblasti, kde nemají komparativní výhodu, a byli by proto méně produktivní, než jak by mohli být. V prostředí volného obchodu by tito dělníci byli směřováni k takové práci, kde by byli produktivnější a získávali by vyšší mzdy, protože odměna dělníka závisí na jeho produktivitě.

Koncept komparativní výhody je neuvěřitelně prostý. Jaromír Jágr by nepochybně patřil mezi nejlepší trenéry dětí na světě. Kolik lidí by vám lépe poradilo jaký si vybrat klub? Jágr má ve všech těchto oblastech absolutní výhodu. Ale každému je jasné, že náklady obětované příležitosti jsou příliš vysoké na to, aby pro něj taková povolání byla rozumnou alternativou. Obětoval by tím výdělky profesionálního hráče hokeje, tedy povolání, v němž má komparativní výhodu. Pochopení toho, proč se Jaromír Jágr nestal trenérem dětí, je dostatečné pro pochopení skutečnosti, proč dobře placení američtí dělníci vydělají na tom, když je volný obchod vystavuje konkurenci s hůře placenými zahraničními dělníky.