Agrární komora: privilégia zemědělců nade vše!

Tak nám zemědělci opět demonstrovali, tentokrát kvůli „příliš nízkým“ cenám vepřového masa. Farmáři požadují od vlády další dotaci ve výši miliardy korun:

„Došla nám trpělivost, našim firmám hrozí krach,“ zdůvodňuje protesty prezident Agrární komory Jan Veleba.

Přitom letos zemědělci obdrželi na dotacích již téměř 40 miliard Kč! Korunu všemu nasadil prezident Agrární komory Jan Veleba v rozhovoru pro Hospodářské noviny, kde nebývale otevřeným způsobem dává najevo, že stávající privilégia zemědělců na úkor všech ostatních považuje za naprosto samozřejmá. Především se evidentně domnívá, že zemědělci by měli mít garantovaný příjem či zisk bez ohledu na to, jak chybné předpovědi budoucího stavu trhu učinili. Je až zarážející, do jaké míry je přesvědčen, že zemědělci si zasluhují zvýšenou podporu a ochranu státu, viz např.:

HN: I v zemědělství ale přece jen platí nabídka a poptávka – vepřového je zkrátka teď na trhu moc. Proč kvůli tomu tak ostře kritizujete ministerstvo zemědělství?
(Veleba): Protože situaci podcenilo, nechtělo s námi mluvit. Žádali jsme dopisem o řešení 4. října, a sešli jsme se k jednání až 13. listopadu. Už nám došla trpělivost.
(…)
Ale připomínám, že ministerstvo také podcenilo komunikaci s námi. Nejde nám jen o ekonomiku. Zemědělci potřebují od státu i takříkajíc pohladit, musí vědět, že na jejich potíže stát myslí.

Na redaktorovu námitku, že jimi požadovaná dodatečná dotace by navíc byla v rozporu s pravidly Evropské Unie, Veleba zcela bezostyšně prohlašuje:

Vím, že ministr zemědělství Petr Gandalovič nemá takové instrumenty. Ale opakuji: Vláda měla vyslat signál, že má o nás zájem. Tak, jako to často dělají vlády ostatních členských zemí.
HN: Jaké signály vysílají?
(Veleba): Jsou to někdy i takříkajíc pokoutní způsoby, jimiž svým zemědělcům pomáhají.
HN: Jak například?
(Veleba): Nemám teď v ruce přesné důkazy. Ale máme informace, že například tři spolkové země v Německu chovatele prasat přímo dotují – i když se to nesmí. Už loni při návštěvě francouzské Bretaně jsem zase zjistil, že tamní chovatelé dostávají příplatek přes 15 eur na takzvanou přípravu zvířat na jatka. To znamená, že prase prostě osprchují. Francouzský ministr zemědělství pak slíbil chovatelům odklad, nebo dokonce možná i zrušení plateb za sociální pojištění.

Zde je důležité odlišit skutečné podnikatele od pseudopodnikatelů. Skuteční podnikatelé vynakládají v současnosti peníze na nákup výrobních faktorů, přičemž očekávají v nejisté budoucnosti prodej výsledného produktu za cenu, jež jim přinese zisk. Pokud se jejich odhad budoucího vývoje trhu ukáže jako správný, jsou odměněni ziskem, naopak jestliže se ve své předpovědi budoucích cen zmýlí, budou „potrestáni“ ztrátou. Úspěšný je takový podnikatel, jenž při hledání zisku lépe rozpoznal situaci než ostatní a postřehl, že určité faktory byly vzhledem k potenciální hodnotě svého výstupu podhodnoceny. Tím, že tento nesoulad odhalil a na základě toho jednal, přesunul výrobní faktory z jejich méně hodnotných užití v jiných výrobních procesech do výrobního procesu, kde jsou z hlediska přání spotřebitelů užitečnější. Tímto svým jednáním tedy zvýšil i blahobyt spotřebitelů.

Počínání zemědělců naproti tomu nelze označit jinak než jako „pseudopodnikatelství“ nejhrubšího zrna. Agrární komora si stěžuje, že zatímco výrobní náklady na kilogram vepřového stouply na 35 korun, současná tržní cena je prý jen 27 korun za kg. Kdo je ovšem za tento chybný odhad budoucích cen na trhu zodpovědný, tedy kdo by měl nést tuto ztrátu? „Podnikat“ za situace, kdy potenciální ztráta v důsledku chybného odhadu budoucího vývoje trhu bude násilně přenesena na nebohé daňové poplatníky, to by ovšem dovedl každý. Jak trefně konstatoval kdysi Vilém Barák, nápady sedláků jak ždímat daňové poplatníky a spotřebitele neznají mezí:

„Zemědělci nalezli hlavní nepřátele v jaru, létu, podzimu a zimě, nechvalně známých čtyřech škůdcích socialismu. Proto spotřebitelé mají platit za sucho, mokro, chlad i teplo, ať se urodí mnoho nebo málo. (…) Kdyby čeští zemědělci byli stejně usilovní na polích a v kravínech jako jsou při vymýšlení důvodů pro dotace, američtí farmáři by nad jejich věhlasem ronili krvavé slzy.“

Na citovaném rozhovoru s Janem Velebou je pozoruhodná ještě jedna věc. Bývá zvykem, že organizovaná zájmová skupina, která se snaží politickými prostředky „dobýt rentu“, maskuje svůj sobecký zájem tvrzením, že jde rovněž o „obecný zájem“, tj. uvádí aspoň jakés takés důvody, jimiž se pokouší vyvrátit dojem, že se jedná pouze o „starost o nafutrování vlastních kapes“. Agrární komora však žádné takové argumenty neuplatňuje, tj. zřejmě pokládá za samozřejmé, že jejich zájem na garantovaném příjmu či zisku je též obecným zájmem. Jediné tvrzení, které jsem v tomto ohledu zaznamenal, bylo tvrzení, že zkrachují – li čeští chovatelé prasat, „zaplaví“ Českou republiku drahé vepřové maso z dovozu. Jak je ale možné, že čeští producenti zkrachují, jsou – li schopni nabídnout levnější vepřové maso než zahraniční konkurence?

Závěr

Jak se říká, všechno zlé je pro něco dobré. Fakt, že se prezident Agrární komory zcela otevřeně zastal obtížně ospravedlnitelných privilégií zemědělců, může občanům do jisté míry otevřít oči a mohl by zesílit tlak na reformu nesmyslné společné zemědělské politiky EU, zejm. na odstranění dotací a dalších deformací trhu (jakkoli nově vydaný materiál EU přílišný optimismus nevzbuzuje). Koneckonců, Nový Zéland v polovině 80. let minulého století radikálně reformoval svou zemědělskou politiku a dramaticky seškrtal dotace, přičemž po krátkém přechodném období byly výsledky veskrze pozitivní – efektivnější služba spotřebitelům. Viz např.: