Chtěli byste nižší nezaměstnanost, vyšší sociální dávky, nemocenskou čisnad třeba dvojnásobné porodné? Všechno vám zajistí firma Špidla aspol, sociální inženýři přímo z ministerstva práce a sociálních věcí(MPSV). Slibují na počkání blahobyt pro všechny, tentokrát podleNárodního akčního plánu zaměstnanosti, který je od tohoto rokuzákladním plánem MPSV pro boj s nezaměstnaností.
Co to tedy je za zvláštní dokument? Docela příjemné čtení, prosycenésociální citlivostí nejvyššího kalibru, okořeněné kapkou téměřpřihlouplého žvatlání o tom, jak úřednická skvadra věří, že svoučinností „změní svět“. Vyřešíme všechny vaše problémy, protože my víme,co potřebujete, my vás známe (ze sčítání obyvatelstva, aneb velkýpřítel vás sleduje), nám je jasné, jaké jsou vaše potřeby, a my vámtedy nalinkujeme život.
Problémem je však stále zaměňování příčiny za následek. Zatímcopříčina, zdá se, úředníkům ministerstva zůstává utajena, o tovehementněji se pouští do léčení následků. Tedy namísto, abyministerstvo bojovalo za snižování daní, za podporu lepšíhopodnikatelského prostředí a proti omezování konkurence a růstubyrokracie, je na straně přesně opačné. Ač výše zmíněné věci částečnědeklaruje, chová se jinak. Není divu, vždyť málokterý kapr si sám soběvypustí rybník. A tím méně má pro takový počin důvod dobře vykrmenýministerský úředník. Vždyť je tak potřebný!
A plánování začíná hned od podlahy. Tak se tedy v akčním plánu dočteme,že MPSV chystá zavedení dvou nových předmětů do osnov škol. Žácizákladních škol se mohou těšit na povinný předmět „Volba povolání“,zatímco na středních a vyšších odborných školách je čeká předmět sještě poetičtějším názvem „Úvod do světa práce“. Mnohým z nás staršíchse nevyhnutelně zaleskne slza v koutku oka, neboť jsme o takový předmětbyli ochuzeni. Úředník jásá a píše si do svého plánovacího notesu dalšínápady. Co třeba direktivně stanovit, na které škole má to které dítěstudovat?
Dalším bonbónkem je slib stabilního zvyšování minimální mzdy. Úřednícisociálního ministerstva se tak zavazují, že budou postupně z trhu prácevytlačovat nejslabší příjmové skupiny zaměstnanců. Odboráři jsou ztohoto faktu jistě u vytržení a táta pracujících Richard Falbr může sesvými souputníky oslavovat ve svém koženém křesílku. Asi mu nebudevadit, že totéž opatření nepotěší podnikatele, kterým se zdraží nákladyna pracovní sílu a že tím pádem vzroste nezaměstnanost.
Akční plán ale také počítá s podporou podnikání a, je to ažneuvěřitelné, také formou snížení daňového zatížení. Toto tvrzení bymělo být zapsáno zlatým písmem, aby nebylo zapomenuto, až bude plánministerstva na konci roku hodnocen. Tady se totiž plán dotýká konečněi samotné příčiny problému. Na daních totiž záleží. Ale to se znovudostáváme k tomu vypouštění rybníka. A tak nám nezbude nic jiného, nežo zpupnosti úředníků psát články a uklidňovat se sledováním britského(sic!) seriálu „Jistě, pane premiére!“.
Na daních zničehonic záleží v oblasti poskytování investičních pobídek,který je kupodivu také součástí plánu MPSV. Už asi nemá cenu rozebíratnegativa tohoto kroku, ale jen jedno číslo na zvážení. Stát poskytl vminulém roce investorům na jedno pracovní místo přes 70000 Kč. To jenehoráznost poměrně silného kalibru. Navíc diskriminace kapitálověslabších investorů, kteří vytváří pracovní místa za své peníze.
A propós, když jsme u té diskriminace. Boj proti ní je také součástíakčního plánu. To je tedy poněkud paradoxní ve světle předchozíhokonstatování. MPSV by tedy mělo bojovat samo proti sobě. To ovšemnedělá a snaží se radši brojit proti diskriminaci na základě rasy,pohlaví a dalších znaků, které si jen lze představit. Pokud v takbohulibém snažení bude MPSV pokračovat i v budoucnu, měl by každému znás běhat mráz o zádech. Představa, že například letuškami se budoumoci stát i muži s hmotností přes dva metráky, či naopak že do ocelárembudou povinně přijímány křehké dívky… Jen na okraj, všimněte si, žepouze politika je jedinou sférou, ve které diskriminaci najít nelze.Ani vzhled, ani slušné chování, ba ani inteligence není podmínkouúspěchu.
Národní akční plán lze tedy hodnotit jako zajímavou snahu ministerskýchúředníků, jak z kapitalismu vykouzlit ráj na zemi. V pozadí těchtosnach je ale vysoká míra regulace, státního zasahování do všech sférlidského života a jeho plánování. Člověk by se nad takovou snahou mohljen lehce pousmát, ale smích by měl každému zhořknout, když si uvědomí,že to vše je placeno i z jeho daní.