Z toho, jak probíhalo ústní jednání Nejvyššího soudu ohledně zákazu TikToku, se zdálo být celkem zřejmé, že výsledek bude tento: rozhodnutí 9:0 per curiam, které říká: „Zakázat TikTok je v pořádku.“
Není pochyb o tom, že pro více než 170 milionů Američanů nabízí TikTok osobitý a rozsáhlý prostor pro vyjádření se, způsob zapojení a komunitu. Kongres však usoudil, že prodej je nutný, aby se vyřešily jeho dobře podložené obavy o národní bezpečnost týkající se praktik TikToku při shromažďování údajů a vztahů se zahraničním protivníkem. Z výše uvedených důvodů jsme dospěli k závěru, že napadená ustanovení neporušují práva navrhovatelů podle prvního dodatku.
Rozhodnutí je zásadně problematické na mnoha různých úrovních, ale je to nová realita. Toto rozhodnutí vytváří nebezpečný precedens, který by mohl umožnit další překračování vládních pravomocí a cenzuru pod záminkou obav o národní bezpečnost. Budeme mít další článek zkoumající množství absolutního cenzorství, které toto rozhodnutí vytvoří, když ne v praxi, tak alespoň mezi politickou třídou dychtivou cenzurovat, která to bude považovat za návod k použití.
Klíčové pro mě ale je, že (jak bylo naznačeno na začátku týdne) Bidenova administrativa na toto rozhodnutí o zákonu, za který bojovala, nadšeně ho podepsala a nechala svého generálního advokáta důrazně obhajovat před Nejvyšším soudem, reagovala slovy: „Eh, never mind.“
Tento obrat Bidenovy administrativy, která zákaz TikToku obhajovala, podtrhuje arbitrární a politicky motivovanou povahu tohoto rozhodnutí. Vyvolává otázky, zda vůbec existovalo skutečné odůvodnění národní bezpečností, nebo zda šlo pouze o pohodlnou záminku pro cenzuru.
Abych to shrnul: šlo o vážné ohrožení národní bezpečnosti, protože Čína mohla získat přístup k nejrůznějším tajným údajům (k nimž už přístup má, protože nemáme žádný komplexní zákon o ochraně osobních údajů), nebo to možná bylo proto, že mohla manipulovat s myslí dětí (což může legálně dělat i každá jiná forma médií), nebo proto, že „TO JE JINÉ, TO JE ČÍNA, TY ŤULULUM“, jak se mi neustále snaží namluvit lidé na sociálních sítích. Absence jasného a konzistentního odůvodnění pro ostrakizování TikToku, zatímco jiné aplikace a platformy se zapojují do podobných praktik shromažďování údajů, odhaluje svévolnou a rozmarnou povahu tohoto zákazu.
Ve skutečnosti šlo o tak vážnou hrozbu, že Nejvyšší soud měl pocit, že musí urychlit projednávání, a to mimo běžný harmonogram projednávání, protože bylo prostě tak důležité zablokovat tuto aplikaci, která se líbí dětem.
A pak… když to Nejvyšší soud požehnal, Bidenova administrativa už prostě… nemá zájem.
Americký prezident Joe Biden nebude prosazovat zákaz aplikace TikTok pro sociální média, který má vstoupit v platnost den před jeho pondělním odchodem z funkce, uvedl ve čtvrtek jeden z amerických úředníků, a ponechal tak její osud v rukou zvoleného prezidenta Donalda Trumpa.
Trump také naznačil, že zákaz nebude prosazovat, protože chce „vyjednat“ nějakou dohodu, aby si mohl vše připsat k dobru, přestože se jako první pokusil aplikaci zakázat poté, co se rozčílil, že z něj děti v aplikaci dělají hlupáka. Trumpova touha „vyjednávat“ a přisvojit si zásluhy, místo aby se zabýval nějakými skutečnými obavami, naznačuje (opět), že skutečnou motivací je politické vystupování, nikoli národní bezpečnost.
Je neuvěřitelné, že CEO TikToku Shou Zi Chew (který je Singapurec, nikoli Číňan) má mít na pondělní Trumpově inauguraci „hlavní místo na pódiu“, což se zdá být zvláštní, jestliže Kongres a nyní i Nejvyšší soud dali jasně najevo, že je to on, kdo provozuje podlou špehovací/manipulační aplikaci pro našeho (zřejmě) největšího protivníka.
Toto zarážející jednání – v jednu chvíli odsuzuje TikTok jako hrozbu pro národní bezpečnost, v další chvíli vyznamenává jeho CEO – obnažuje nesoudržnost a pokrytectví v jádru vládního postoje.
To vše je prostě bolestně hloupé, což si zřejmě uvědomují i děti na TikToku, které se zákazu satiricky vysmívají tím, že se loučí se svým „čínským špiónem“ a začínají používat aplikaci RedNote, která je ještě více „propojena s KSČ“.
Co se týče samotného rozhodnutí, fakticky končí i ta trocha morální převahy, která USA v otázce otevřenosti a svobody internetu zbývala. Poslední dvě desetiletí, napříč několika administrativami, zastávalo ministerstvo zahraničí poměrně pevný postoj, že zakazování aplikací cizími zeměmi (což všechny tvrdí, že dělají z „národněbezpečnostních důvodů“) je nebezpečným útokem na otevřenost a svobodu internetu.
A nyní už to USA nemohou tvrdit s vážnou tváří. Toto rozhodnutí je darem autoritářským režimům po celém světě. Poskytuje krytí a legitimitu cenzuře a digitálnímu protekcionismu a oslabuje schopnost Ameriky prosazovat svobodu internetu na globální scéně.
Zaručuji, že čínští představitelé tuto blamáž skutečně využijí proti USA. Budou tvrdit, že jde o ospravedlnění jejich přístupu k Velkému čínskému firewallu s tím, že „chrání národní bezpečnost prostřednictvím zákazu aplikací“ a že se USA rozhodly následovat jejich příkladu a postupovat stejně.
Nyní jsme řekli, že je v pořádku vytvořit Velký americký firewall, dále rozdělit internet a fakticky ukončit globální internetovou zkušenost. Za to se bude platit určitá cena, i když se o ní dozvíme více až časem. Tato balkanizace internetu do národních uzavřených komunit je tragickým zvratem příslibu digitálního světa bez hranic, který podporuje svobodné vyjadřování a propojení.
Pokud jde o samotné rozhodnutí, skutečnost, že celý proces byl uspěchaný, se projevuje velmi zřetelně. Odůvodnění je zmatené a velké otázky jsou odsouvány. V podstatě se říká: „No, pokud je Kongres pevně přesvědčen, že existuje hrozba pro národní bezpečnost, pak obavy o porušování prvního dodatku pravděpodobně nejsou tak velkým problémem.“ To se zdá být dost problematické, protože Kongres má dost dlouhý seznam cenzurních nápadů, které může schválit silnou většinou.
To, že Nejvyšší soud v otázkách národní bezpečnosti respektuje Kongres na úkor kontroly podle prvního dodatku, je znepokojující rezignací na jeho ústavní roli. Otevírá to prostor pro zákonodárnou moc, která může hrubě porušovat občanské svobody a používat národní bezpečnost jako vhodnou záminku.
Nejvyšší soud by měl před něčím takovým chránit, ale zde je najednou ochoten Kongresu přenechat rozhodování.
Pro začátek se zpráva Sněmovny reprezentantů v drtivé většině zaměřuje na obavy vlády ze shromažďování údajů a upozorňuje na „rozsah“ shromažďování údajů společností TikTok, „obtížnost přesného posouzení, které kategorie údajů“ platforma shromažďuje, „úzké propojení“ mezi TikTokem a čínskou vládou a schopnost čínské vlády „donutit“ společnosti v Číně, aby „poskytovaly údaje“. H. R. Rep., 3; viz id., 5-12 (uvádí pětiletou historii vládních opatření, která vyvolávají a snaží se řešit právě tyto obavy). Nezdá se, že by některý zákonodárce zpochybňoval rizika pro národní bezpečnost spojená s praktikami shromažďování údajů společnosti TikTok, a nic v legislativním záznamu nenaznačuje, že by shromažďování údajů bylo něčím jiným než prvořadým zájmem Kongresu. Jsme obzvláště zdrženliví zpochybňovat motivy Kongresu na základě těchto informací, pokud jde o zákon přijatý s velkou podporou obou stran.
Pokud jde skutečně o ochranu osobních údajů, pak by byl účinnějším a ústavně méně problematickým řešením komplexní zákon o ochraně osobních údajů, nikoliv dílčí zákaz jedné platformy. Tím, že se Kongres a soud zaměřili pouze na TikTok, umožnili svévolnou cenzuru, místo aby řešili základní problém.
Kromě toho se nerozbor motivů Kongresu jeví jako obzvláště problematický vzhledem k tomu, že mnozí členové Kongresu přímo uváděli nepřípustné (podle prvního dodatku) důvody, proč chtěli tento zákaz. Například Mitt Romney přímo řekl, že zákaz je dobrý nápad, protože děti na TikToku jsou příliš silně propalestinsky orientované. To, že se Nejvyšší soud nevypořádal s cenzurními motivy, které zákaz TikToku podněcují – příkladem jsou výroky senátora Romneyho o potlačování propalestinských názorů, je zanedbáním jeho povinnosti chránit svobodu projevu před diskriminací kvůli názorům.
Nemůže to být jen tak, že pokud Kongres připojí k návrhu zákona, který mnozí chtějí pro cenzurní účely, důvod, který není cenzurou obsahu, zázračně to činí v pořádku. Ale právě to zde Nejvyšší soud říká.
Asi jediným pokusem Nejvyššího soudu uznat spoušť, kterou působí, je chabé: „Hele, rozhodujeme úzce definovanou otázku, nečtěte příliš mnoho v tomto precedenčním rozhodnutí, které vydáváme.“:
Ačkoli shledáváme, že rozdílné zacházení zde bylo oprávněné, zdůrazňujeme však inherentní úzkost našeho rozhodnutí. Shromažďování a analýza údajů je v tomto digitálním věku běžnou praxí. Rozsah a náchylnost platformy TikTok ke kontrole ze strany zahraničních protivníků spolu s rozsáhlými oblastmi citlivých údajů, které platforma shromažďuje, však odůvodňují odlišné zacházení, aby se řešily obavy vlády týkající se národní bezpečnosti. Zákon zaměřený na jakéhokoli jiného mluvčího by nutně vyžadoval odlišné šetření a samostatné úvahy.
Snaha Nejvyššího soudu omezit dosah svého rozhodnutí je nepřesvědčivá. Tím, že tento soud otevřel dveře výjimkám z prvního dodatku založeným na „velké podpoře obou stran“, vyzval k dalším útokům na svobodu projevu. Cenzurští politici se jistě chopí této formulace, aby otestovali hranice toho, jaký projev mohou potlačit ve jménu národní bezpečnosti.
Jedná se o chaotické a uspěchané rozhodnutí, kterého budou USA litovat. Sakra, Bidenova reakce na něj naznačuje, že už toho lituje! Ale bude žít dál a způsobí budoucí problémy zemi, která se kdysi alespoň snažila vypadat, že má morální přednost v otázce otevřeného a svobodného internetu.
Zákaz TikToku a souhlas soudu s ním představují nejnižší bod pro digitální občanské svobody v Americe. Je to rána, kterou jsme si způsobili sami, a která nás bude pronásledovat ještě několik let, až se budeme potýkat s následky roztříštěného internetu a povzbuzením cenzorů doma i v zahraničí.
Článek původně vyšel na webu Techdirt pod názvem SCOTUS: TikTok’s China Connection Is So Scary & Urgent, We Can Ban An Entire App. Biden Admin: Just Kidding, We Won’t Enforce It. Přeložil DeepL a Martin Pánek.
