V článku Státní bankrot: až na dno morálního hazardu od Aleše Müllera je uvedeno několik nepřesností týkajících se veřejných financí. Deficity jsou ve skutečnosti mnohem vyšší. Jak moc? Při zběžném srovnání s rodinnými financemi průměrného Čecha opravdu děsivé.
Ze všechno nejdříve je nutné si uvědomit jednu zásadní věc. Totiž,že deficit veřejných financí a deficit veřejných financívyjádřený vůči hrubému domácímu produktu jsou dvě zcelaodlišná čísla. Stát totiž – naštěstí – nepřerozděluje celéHDP, ale jen jeho menší část.
Jak velká tato část je, říkejme ji pro přehlednost právě veřejnéfinance, pak závisí stát od státu, rozpočet od rozpočtu. NapříkladČeská republika získává dleHeritage Foundation na daních částku odpovídající 36,9 procentůmhrubého domácího produktu. Politikové tedy přerozdělují pouze třetinuHDP. Deficit ale vždy udává v poměru k celému HDP a nek části, s níž hospodaří.
Jak je to tedy se životem politiků na dluh doopravdy? Pokud pomineme ziskya ztráty státních podniků a centrální banky, pak nám vyjdou přibližnětato čísla: Vláda letos usiluje o udržení deficitu veřejnýchfinancí pro rok 2010 pod hranicí 5,3 procenta. Řeč jesamozřejmě o medii oblíbeném deficitu veřejných financívyjádřeném vůči HDP. Není to sice žádná sláva, po přepočtenínám ale vyjde výsledek ještě daleko horší: V případě 5,3%deficitu vyjádřeného šalamounsky vůči celému HDP totiž vycházíreálný deficit veřejných financí na přibližně14.31 procenta (100/36.9 = 2.7; následně 5.3 * 2.7 = 14.31). A touž je cifra opravdu nepříjemná.
Není cifra jako cifra…
A jak jsou na tom ostatní země? Srovnejme si kupříkladu Dánsko,jednoho z rekordmanů v míře přerozdělování, s HongKongem, který je na opačném konci spektra. Dánsko získává na daníchtéměř 50 procent hrubého domácího produktu. To jednoduše znamená,že se tříprocentní deficit vůči HDP projeví pouze jako šestiprocentnídeficit veřejných financí.
Zato Hong Kong, městský stát s jedním z nejrychleji rostoucíchHDP na obyvatele na světě, získává z ekonomiky pouhých14.2 procenta hrubého domácího produktu. Pokud by tedy Hong Kongdosáhl stejného tříprocentního deficitu vyjádřeného vůči HDP, jakomá Dánsko, znamenalo by to pro toto krásné město rozpočtový deficit vevýši úctyhodných 21 procent!
I když tato čísla nejsou zcela přesná, poselství, kteréz jejich srovnání vyplývá, jasné je! Vzhledem k odlišné mířepřerozdělování v jednotlivých zemích je značně zkreslené uvádětrozpočtový deficit ve vztahu k HDP. O tom, jak moc se která vládazadlužuje, se z něj dozvíme jen pramálo. Je to zkrátka zavádějícíúdaj, který postrádá prvky jednoduché a velmi použitelné selskélogiky.
Být rodinou, stát by už dávno zbankrotoval
Žravost státu si nejlépe představíme, pokud se ji pokusíme přenéstz mýty opředené makroroviny kamsi do pekla rodinných financí. Za rok2009 vybral stát celkem 974 miliard korun. Rozházel přitompodstatně více – 1167 miliard. Znamená to, že deficit dosáhl193 miliard korun. „Česko“ tak prošustrovaloo 19.8 procenta, tedy o téměř jednu pětinu(!) více, než simohlo dovolit. Viděli jste někde toto číslo? Zaslechli jste ho vezprávách? Já tedy ne! Zato deficit veřejných financí vyjádřenývůči HDP, tedy cifra 5.93 %, byla k vidění na každém kroku.Proč, ptám se?!
Zkusme si tento příklad vztáhnout na rodinu pracujících. Řeknemě, žemanželé mají celkové čisté příjmy ve výši 30 000 Kč. Pokudbudou hospodařit jako stát, tak každý měsíc utratí 35 940, tedytéměř o 6000 více než vydělají. Takový život na dluh by bylpro jakoukoliv rodinu dlouhodobě neudržitelný. Na dveře by dříve nebopozději zaklepali pánové z exekutorského úřadu a možná by se brzynatáčel další díl Krotitelů dluhů.
Rodiny, nebo alespoň většina z nich, však naštěstí mají vícerozumu než stát. Žijí s tím, co mají. Proč se tak nemůže chovati stát? Proč je vyrovnaný rozpočet projektem, který je navržen na6–9 let? Nejspíše se asi moc ptám a odpovědi se stejněnedočkám…
