Jedná se o seriózní návrhy změnsměrnic, které upravují chování operátorů na trhu. I přes to, že se jedná jen onastíněné návrhy, je nutné se jimi zabývat, protože toto je představa Evropskékomise o vývoji trhu. Zásadní změny se příliš neočekávaly, ale přesto sepodařilo prosadit zásadní regulační nástroj, kterým je tzv. funkční separace.Jinými slovy: oddělení sítě (infrastruktury) od služeb, které jsou na této sítiposkytované. Toto opatření by mělo údajně pomoci rozvinout konkurenci na trhusměrem k většímu počtu operátorů a nižším cenám, které budou ve prospěchkoncových zákazníků.
Některé reakce na tuto iniciativu jsou již na světě, alepoměrně nevšední reakce byla k dispozici v deníku E15 (ze středy 21. listopadu2007).
Jak jsme se z ní mohli dozvědět, je nutné umožnit vstupdalších operátorů na trh. To je velmi zajímavá úvaha, zejména s ohledem nato, že volný vstup na trh je umožněn od 1.1.2001 (tedy již 7 let). V ČRjiž na trh přišla řada operátorů, ale během těchto sedmi let několikz nich trh opustilo (a nebo fúzovalo) a ti nejúspěšnější na trhu zůstali.Nelze tedy hovořit o tom, že by vstupu na trh bylo bráněno.
Další myšlenkou bylo stanovisko, že frekvence atelekomunikační síť jsou přírodní bohatství státu, což je vskutku nevšednínázor. Pokud se zamyslíme nad tím, co to jsou ony frekvence, na kterých seslužby nabízejí, zjistíme, že jsou přidělovány státem (licencovány) operátorům.Dokonce EU nedávno zrevidovala svůj mylný názor na omezené využití frekvencípro účely pouze GSM sítě (v případě USA byly frekvence operátorům přiděleny,ale nebylo omezeno, na jaké technologie). Frekvence by měl vlastnit ten, kdoobjevil jejich využití. To, že je stát znárodnil a posléze prodal dalšímoperátorům, není nic, co bychom měli podporovat a oslavovat.
Analogii musíme použít pro argument národní sítě (vybudovanéza naše daně). Právě privatizace, které proběhla v roce 2005, ukončiladebaty, které mohl vést každý daňový poplatník, tedy že má „právo“ hovořit dopodnikání státního (státem vlastněného) podniku. Prodejem podniku přešlovlastnické právo k síti i bez ohledu na to, z jakých prostředků bylasíť postavena. Pokud bychom přijali argumentaci, že prodejem nezaniká původní vlastnicképrávo, můžeme směle diskutovat o tom, kdo a co má dělat s tím, co vlastní,a přirozeně recipročně očekávat diskuzi o svém „vlastnictví“. Takovátoargumentace je přirozeně zcela nesmyslná ze své podstaty, ale ještě zaváníúčelovostí, protože se zabývá pouze jednou sítí, aniž by bylo řečeno, proč tomutak je.
Poslední a nejkomičtější poznámkou bylo prohlášení o tom, žev ČR jsou pouze 2 mobilní operátoři, kteří neumožňují vstup na trh a tennení konkurenční. Pokud pomineme to, že mobilní operátoři s licencí GSM jsou 3a další hybridní operátor právě letos vstoupil na trh, je tu ještě jedenargument pro odmítnutí takového názoru. Tím je analýza provedená regulátorem,která hovoří o tom, že mobilní trh je konkurenční a jeho vývoj směřujek udržení konkurence (rok 2006).
Vraťme se zpět k navrhované funkční separaci (promobilní síť). Odvozeným a požadovaným zásahem je, aby se umožnilo využívatmobilní sítě na základně velkoobchodní nabídky. Zejména vynutit vznik takovénabídky, která v současné době není povinná a žádný operátor tohonevyužívá, protože to nepotřebuje. Dokonce je to proti logice podnikání,protože operátoři nepotřebují získávat další zákazníky přes jiný prodejníkanál, když mají ke svým zákazníkům přímý přístup (to je obecná charakteristikasíťových odvětví). Je možné snadno dokázat, že vynucená spolupráces dalšími operátory neprospívá růstu odvětví a tedy ani zákazníkům.
Jeden závěr z článku E15 se přímo nabízí. Jedná se totiž o infantilnívýkřik malého operátora, který nebyl schopen za 7 let získat své vlastnízákazníky. Pouze využívá síť jiného operátora a vynucené velkoobchodní nabídkya je přirozené, že volá po otevření i mobilní sítě, protože v ČR se početpevných linek velmi rychle snižuje a zájem o hlasové služby v pevné sítije již významně nižší než v mobilní síti. Dokonce ani internet přes pevnousíť není tou hlavní technologií, kterou používají čeští surfaři.
Jinýmislovy, někteří operátoři (v EU) mají svůj byznys postavený jen na pomoci státu.A stále nekonečně opakují, že stát by měl podporovat konkurenci. Jiní, kteří sena pomoc státu nespoléhali a mají své zákazníky, budou pokračovat na trhu dál.
