EU i USA jsou, jak jsme si ukázali (část I, část II), zasaženy cyklickým vývojem. Ale co zbytek světa v čele s Čínou?
Čína je v mnohých ohledech specifickou ekonomikou, avšak i ona podléhá hospodářskému cyklu. Její obrovský pokrok za poslední desetiletí je nezpochybnitelný. Za tu dobu se však v ekonomice nashromáždilo mnoho neduhů a Čína vykazuje všechny charakteristiky tolik typické pro přicházející recesi. Extrémně vysoká měnová expanze od začátku 90. let neklesla pod 10% ročně a vyvolala prostřednictvím nízkých úrokových sazeb růst výrazný investic v sektorech jako je ocelářství, výroba cementu, automobilový průmysl. Víceméně jde o investice do stádií výroby, které jsou nejvíce vzdáleny konečné spotřebě. V Číně došlo k procesu, který se nazývá prodloužení výrobního cyklu. Navzdory vysoké míře úspor však nebyly pro takové investice vytvořeny dostatečné zdroje, mnoho projektů bylo financováno z “vytištěných“ peněz, které buď jednou dojdou a nebo vyvolají rychlý cenový růst. Tak nebo tak, peněžní expanze musí skončit hospodářským útlumem. Faktorem, který k chybné alokaci zdrojů výrazně napomohl, je dominantní postavení bankovního sektoru při financování investic. Na čínském akciovém trhu totiž nedochází k primárním emisím akcií, které by byly zdrojem pro financování rozvoje firem. Tamní bankovní trh je ovládán čtyřmi státními bankami, které poskytují úvěry podle centrálního zadání, tedy do tzv.strategických odvětví (elektronika, telekomunikace, exportní průmysl atp.), což výrazně přispělo k pokřivení výrobní struktury. V důsledku se potýkají s velkým množstvím nedobytných pohledávek, což vláda řešila vytvořením správcovských firem, na které byla část těchto nesplacených dluhů převedena. Situace více než podobná bankovní struktuře a problémům v České republice v polovině 90. let minulého století.
Dalším zásadním znakem nadcházející recese je vývoj na trhu nemovitostí. Nárůst cen v tomto segmentu byl za posledních 10 let impozantní a nejpatrnější je to v Šanghaji, kde se stal obchod s nemovitostmi jednou z klíčových podnikatelských aktivit. Investice do exportního průmyslu byla do velké míry způsobena i podhodnocenou čínskou měnou, která byl v 90.letech ukotvena na úrovni 8,27 juanu za 1 americký dolar. Relativně větší pokles kupní síly dolaru by v systému pružných měnových kurzů vedl ke znehodnocení juanu. K tomu však nedošlo, což jen urychlilo nasměrování produkce na zahraniční trhy, zejména do USA. Recese v USA a v EU se jistě přenese i do “Říše středu“ a utlumí rozvoj exportních firem. Čína se již přes rok snaží o snížení hospodářského růstu nejrůznějšími opatřeními, včetně nárůstu úrokových sazeb, avšak vůbec se jí to nedaří; za minulý rok rostl HDP o více než 9%. Klíčovou otázkou je, zda je současná výrobní struktura v Číně udržitelná. S ohledem na stav bankovního sektoru, systém financování investic a měnovou expanzi je to nepravděpodobné.
Shrnuto a podtrženo, nejvážněji je na tom Evropská Unie, která stojí před zásadními reformami, bez kterých další rozvoj není možný. Spojené státy a Čína ponesou důsledky „klasického“ hospodářského cyklu, způsobeného měnovým uspořádáním založeným na částečných rezervách, a po realokaci výrobních zdrojů mohou začít opět růst. Nyní však čeká svět fáze obnovy, recese.
