Spolu s krachem socialismu v roce 1989 byly mimo jiné vykázány nasmetiště dějin cenová a plánovací komise. Ne tak Česká národní banka,která se po určitých peripetiích způsobených dělením státu, zrodila zeStátní banky Československé. Činnost této instituce zahaluje oparutajení a pseudoodbornosti a nikdo neví, co vlastně dělá. Abychompochopili, že centrální banka provádí ve skutečnosti plánování,regulaci cen a zdanění obyvatelstva vytvářením peněz z ničeho, musímese vrátit do historie. Dříve byly peníze jako frank, libra, marka…pouze různými jmény pro kousíčky zlata nestejné váhy nebo později, vdobě „zlatého standartu“ tyto názvy převzaly papírové poukázky(bankovky), které mohly být kdykoliv směněny za zlato. Kurzy mezirůznými měnami i kupní síla peněz se odvíjela od obsahu drahého kovu.Vládcům však neunikly možnosti obohacení plynoucí z kontroly peněz azačali hledat příjem ve znehodnocování mincí snižováním jejích váhynebo obsahu zlata či stříbra. „Pokrok“ byl završen postátněním penězprostřednictvím centrálních bank a zrušením krytí měny komoditami.Drahé kovy, resp. bankovky byly nahrazeny barevnými papírky s nucenýmoběhem (např. odmítání tuzemských peněz je trestným činem dle § 144tr.zák.), kterých si politici mohou vytisknout kolik chtějí. Před rokem1989 bylo na penězích uvedeno sice nepravdivé, ale přece jenomujištění: „Bankovky jsou kryty zlatem a ostatními aktivy Státní bankyČeskoslovenské.“. Na dnešních platidlech ale nic podobného nenajdete.Ano, všechno je to tak jednoduché. Stačí na archy papíru natisknoutobrázky a čísla s několika nulami, rozstříhat je, nazvat penězi, no ajiž se mohou proměnit na mzdy zaměstnanců ČNB, půjčky komerčním bankámnebo prostředek jejich záchrany, když jsou na pokraji krachu. Z čehoasi byly placeny tzv. stabilizační programy tuzemských bank? Fungovánícelého systému je podmíněno monopolem centrální banky na výrobu peněz,a to pod sankcí pět až patnáct let žaláře pro jiné než centrálnítiskaře.
Každý zajisté pochopí, že popsané počínání nemůže zůstat bez následků.Výroba „nových“ peněz ředí kupní sílu „starých“ peněz, které máme již vkapse nebo na účtu. Proto je počínání centrálních bank nutné co nejvíceskrýt před veřejností a zamlžit vazbu příčina-následek. Z tohoto důvoduse slovo inflace již nepoužívá pro tisk nekrytých peněz, ale prodůsledek této činnosti, růst cen. Když se podíváme na vývoj cenovéhladiny v USA od roku 1750 až 2000, speciálně na období před vznikemFED (obdoby naší centrální banky) roku 1913, byly výkyvy cenové hladinyvždy spojeny s oslabením vazby mezi penězi a zlatem. První krizi vletech 1775 –80 souvisela s válkou za nezávislost, druhá nastala napřelomu 18. a 19. století, kdy státem privilegované nebo i státemvlastněné banky tak dlouho tiskly peníze, až v roce1814 byla poprvépozastavena povinnost směňovat dolary za zlato. Další problémy nastalyv letech 1862-1865. V tomto období vláda Unie financovala potlačenísnahy o nezávislost jižních amerických států (válka Severu proti Jihu)opět tiskem papírových peněz. Jak centrální banky přispívají k cenovéstabilitě lze opět zjistit z historických záznamů, tedy z praxe.Odzaložení FED (1913 =100% ) a pozdějšího zrušení zlatého standartuvzrostla do roku 2000 hladina cen o 1650 %. Pro srovnání, za dobuexistence ČNB v letech 1993-2001 se ceny zvýšily více než třikrát amnožství oběživa bylo zředěno asi pětkrát, asi o 140 miliard korun.
Vzájemná hodnota papírků (měn) různých států se za této situace odvíjípouze od nálad dealerů a také od rychlosti očekávání jejich tisku a ztohoto důvodu ať se nikdo nediví nestabilitě kurzů. Změna směnnýchpoměrů např. mezi eurem a dolarem ale nic neříká o růstu či poklesuprosperity v daných státech a jedná se o čistě novinářské, resp.politické téma pro ohlupování mas.
Přestože centrální banka není a nikdy nebude schopna stanovit správnouvýši úroků, jako komunistický cenový úřad nedokázal „vypočítat“ cenykolejnic nebo asfaltu, ovládání peněz státem vytváří dojem, že politiciřídí blahobyt společnosti. Prostřednictvím měnové expanze totiž stavípřed voliče Potěmkinovy vesnice hospodářského růstu a nízkénezaměstnanosti. Výsledkem je pokaždé vedle inflace, také produkční acenový chaos (poptávka se neřídí přáním skutečných zákazníků, aleiracionálními výdaji byrokracie), který vede k hospodářskému cykludeprese – (umělá) konjuktura.
K hříchům ČNB připočtěme také její naprosté selhání v roli dohledu nadkomerčními bankami, což české občany bude stát odhadem 500 miliardkorun. Její krátké dějiny jsou lemovány „mrtvolami“ v podobě Investičnía poštovní banky, Banky Skala, Universal banky, Moravia banky….. ahospodářskými žumpami typu České konsolidační agentury a Konpa, kterépřetékající špatnými úvěry.
Vytváření peněz z ničeho, manipulace s nimi a následné problémy, jakoinflace, deflace (neznámo proč je vydávána za škodlivou), růst čipokles kurzu, deficit obchodní bilance a hospodářské cykly, to všeposkytuje politikům nevysychající zřídlo moci a zdánlivénepostradatelnosti.
