Záměna našich korun za Eura v naší peněžence či na našich spořících účtech může vytvářet zdání, že životní úroveň obyvatel České republiky je přibližně stejná jako průměrná životní úroveň obyvatel zemí Eurozóny nebo alespoň jsme se zavedením společné měny evropskému životnímu standardu značně přiblížili. Ani jedno, ani druhé nebude, bohužel, pravda.
Předčasné zavedení Eura v naší ekonomice by s největší pravděpodobností vedlo k rychlejšímu sbližování cenové hladiny v České republice s průměrnou cenovou hladinou Eurozóny. S cenami spotřebního zboží a služeb by rostly také ceny surovin, energií, meziproduktů a mzdy. Tento růst nákladů zvýší cenovou úroveň zboží a služeb vyráběných v České republice a zhorší jejich konkurenční schopnost na domácím i zahraničním trhu. Na konkurenční schopnost našich produktů dlouhodobě negativně působí nižší produktivita práce v českých firmách než u jejich evropské konkurence. Tento rozdíl bude velmi nesnadné v krátké době odstranit. Předčasným zavedením Eura se česká ekonomika vystaví riziku ještě vyšší nezaměstnanosti a díky tradičně nepružnému trhu práce a velkorysému sociálnímu zabezpečení (pro všechny a ne pouze pro potřebné) se vytvoří podmínky pro rostoucí rozpočtové deficity.
Odstraněním české koruny se naše ekonomika navíc zbaví významného ekonomického nástroje, jímž je nominální měnový kurz. Tento nástroj umožňuje účinnou korekci negativních dopadů světového hospodářského cyklu na domácí ekonomiku.
Ti, kteří v současnosti volají po co nejrychlejším přijetí Eura jako zákonného oběživa v České republice nemají jiné argumenty nebo možná také odvahu pro kritiku nezodpovědné a v mnoha oblastech rozmařilé vládní rozpočtové politiky a prudkého nárůstání veřejného dluhu, které jsou součástí Maastrichtských kriterií, jejichž splnění je nezbytné pro přijetí do Eurozóny. Úsilí o korekci vládní rozpočtové politiky prostřednictvím urychleného přijetí Eura může být drahým špásem nejen pro nás, ale také pro naše děti, které to pocítí nejen zvýšenými platbami rychle rostoucího veřejného zadlužení, ale také nižšími tempy hospodářského růstu (než by byly, kdybychom se nestali součástí Eurozóny).
