Zemědělství je ďábelský kotel, v němž se mísí nacionalismus, zájmylobbystů, předsudky, ekonomické pověry, prostá lidská hloupost,neochota přemýšlet a podvědomá hrůza z hladomoru, zděděná od našichprapředků. Vznikající lektvar způsobuje veřejnosti i politikům úplnouztrátu soudnosti. Zkusme nahlédnout do této laboratoře nerozumu,protože zde připravované jedy čím dál více zamořují celé našehospodářství.
Zemědělství utvářelo po generace krajinu kolem nás. Má významné místo včeském hospodářství a je těsně provázáno s dalšími obory. To by nemělobránit v poznávání ekonomických, ekologických, finančních,mezinárodně-politických mezí jeho rozvoje, resp. další existence. Pokudhodláme uvažovat nad zemědělstvím opravdu seriózně, musíme se oprostitod zažitých schémat operujících s minulostí, zahraničními vzory,statistickými srovnáními neporovnatelného a nevyhnutelnostmi typu: “ Vjiných zemích mají tyto instituce a postupy. Protože tyto postupyexistují, musí být dobré. Jelikož jsou dobré, musíme je převzít“.
Situace je asi taková. Za důkaz v pravdě sedlácké „rafinovanosti“ jepovažována ochrana českého zemědělství na základě argumentu: „Vždyť topřece dělá každý“. Naproti tomu snaha zahrnout do konceptu zemědělstvísoučasné zahraničně-politického postavení Česka, situaci na světovémtrhu potravin a reálnou ekonomickou sílu naší země je označována jakonaivní liberalismus.
Několik pověr
V roce 1989 došlo k pádu železné opony. Česko vstoupilo do NATO aneodvratně směřuje do struktur Evropské unie. Neexistuje tedy důvod,aby zemědělství zůstalo v zajetí minulých schémat studené války. Z tohovyplývá, že radikálně poklesla jeho role, jako garanta tzv. potravinovébezpečnosti. „Geniálnost“ myšlenky totální soběstačnosti se ostatněpotvrdila na příkladu Severní Koreje, kde cestou čchu-čche došli až khladomoru.
Další argument, který má také kořeny v ideologii studené války axenofobii říká:“Potravinovou soběstačností čelíme ekonomickému útokuzahraničních vlád a firem snažících se v Česku zlikvidovat výrobupotravin. Cílem je získat nástroj politického nátlaku a poslézehospodářsky drancovat zemi nehoráznými cenami vlastní produkce“.Realita ukazuje přiblblost těchto tvrzení. Nic podobného neudělalivýrobci motocyklů, počítačových her, hi-fi techniky, atd., prostěžádného zboží, které někde jinde umí dělat lépe než u nás.
Prognózy vyslovené v 70. letech Římským klubem o hrozbě celosvětovépotravinové krize se nepotvrdily. Existuje velice silný, globální trh spotravinami, který nelze omezit vládními zásahy. Snad jediný významný ataké neúspěšný pokus tohoto typu bylo embargo ze strany Spojených státůna vývoz obilí do bývalého Sovětského svazu odvetou za obsazeníAfganistanu. Situace je zcela opačná. Veškeré spory a obchodní „války“v agrárním obchodě vznikaly a vznikají při prosazování odbytuzemědělské produkce, a to z důvodu její nadvýroby. Pokud naše republikavstoupila do NATO a usiluje o členství EU, je paranoidní podezíratčleny těchto organizací, kteří jsou zároveň hlavními agrárními vývozci,z přípravy nějakých nepřátelských aktů.
O něco „modernější“ názor připisuje potravinové bezpečnosti úlohupojistky před vnější i vnitřní neúrodou nebo živelnou katastrofou.Rozsáhlé záplavy v roce 1997 se do produkce potravin výrazněnepromítly. Příklady z minulých let (pšenice 1996, vepřové maso, cukr1998-99), kdy domácí ceny kopírovaly pohyby světových cen, odsouvásnahu o nezávislost na okolním světě do říše snů. Vnitřní výkyvyprodukce je možné, vzhledem k zanedbatelnému objemu domácí spotřeby vpoměru ke globální produkci potravin, bez problému řešit dovozem.
Zemědělští fundamentalisté se často provokativně ptají, kde bychom přiotevření českého trhu získali devizy na import zahraničních potravin.Nezapřou tak své ideové kořeny v komunismu, který usiloval o náhradudovozu domácími výrobky. Zapomínají, že stát již neřídí zahraničníobchod. Z podobného soudku pochází také varování před růstem cenpotravin na světovém trhu v případě zastavení či omezení dotacízemědělství v jiných zemích. Ceny nejsou výplodem spiknutí, anichvilkovým výkyvem, ale naopak darem svobodného trhu. Přivykli jsmesvětovým cenám ropy, která na rozdíl od potravin manipuluje kartelOPEC, proč nepostupovat obdobně u potravin.
Ani vstup do Evropské unie neznamená nutnost zachovat zemědělství vdnešním rozsahu a struktuře. Záleží totiž jen na nás, s jakýmzemědělstvím do EU vstoupíme. Zda s 600.000 nebo 200.000 kravami,horami nadbytečného cukru atd..
V čem je zakopaný pes
Neodstranitelné problémy plynou zemědělcům z jejich pozice cenovéhopříjemce, což je způsobeno téměř dokonalou konkurencí v agrárnímsektoru. Jednotliví producenti dodávají pouze nepatrný zlomek z celkovénabídky potravin (obilí, masa, mléka) a proto nejsou schopni ovlivnitcenu celého trhu s danou komoditou. Tento fakt platí ve vztahu kčeskému trhu a úměrně (několikanásobně více) ve vztahu k trhusvětovému. Zákon nabídky a poptávky všechny zemědělce vlastně trestá zajejich úspěchy, protože čím větší výnosy (tj. nabídka), tím většípokles cen jejich produkce. Tyto ekonomické zákony platí bez ohledu napřání veřejnosti nebo politiků.
Dotace, dotace, dotace
Do agrárního sektoru proudí vedle prostředků ze státního rozpočtu, ipeníze nepodléhající kontrole parlamentu. Jsou to daňové úlevy avynucené transfery od spotřebitelů, získané pomocí umělého zvýšenídomácích cen cly, kvótami atd. Z hlediska demokracie je téměř vyloučenakontrola těchto mechanismů ze strany občana-voliče.
Spotřebitelé jsou odsouzeni, stejně jako Prométheus, k věčnému utrpení.Musí pořád platit, ať se urodí málo nebo mnoho, za sucho, mokro, zimu,teplo i svůj prostý, strach o své zdraví. Vzpomeňme si na paniku okolonemoci šílených krav. Vždy zhruba s ročním zpožděním dostáváme Zprávu ostavu zemědělství. Pro rok 1999 byla uveřejněna v listopadu 2000. Zdeje poměrně přesně popsán mechanismus i následky krádeže peněz izdravého životního prostředí páchané státem na občanech. V roce 1999jsme poskytli v dvojroli daňových poplatníků-spotřebitelů celkem 191000 zemědělcům (4,1% práceschopného obyvatelstva) částku 34,6 mld. Kč.Jedno pracovní místo v tomto oboru tak přišlo průměrně na 180 000 Kč.Zemědělství mělo 50% produktivitu oproti EU, polovina zde působícíchpodniků nedosahuje dlouhodobě zisk, 70% je předluženo, tj. fakticky vúpadku. Když se podíváme zpět, v letech 1995-1998 dostal resortzemědělství celkem 89,9 mld. Kč (meziročně došlo k vzestupu 1997/98 o82%) a výdaje stejným tempem pokračují. Přitom na konzervacizemědělství šlo 62,4 % a pouze 37,6 % na jeho modernizaci arestrukturalizaci. Výsledek? Zalesněno 2000 hektarů a úbytek orné půdyskoro nelze statisticky zjistit. Když připočítáme odhad podpor na rok2000 ve výši 40 mld. Kč, dosáhly celkové výdaje za období 1995-2000 cca165 mld. Kč.
Spotřebitelé si vlastně z daní vydržují instituce (ministerstvozemědělství, intervenční fond, …..), aby mohli v obchodech nakupovatdráž a platit ještě větší daně. Jak obludný paradox! Tyto čísla jsoutaké důležité ve vztahu k vstupu do EU. Vzhledem k tomu, že podpory vČesku jsou zhruba třetinové oproti EU, je možné velice střízlivěodhadnout jejích celkovou výši po našem přijetí na 100 mld. Kč.Náměstek ministra zemědělství a hlavní vyjednavač resortu s EU, TomášZídek v MFD 8.9.1999 v článku s velice trefným názvem „Na dotacezemědělců jako v unii nemáme“ ke stejnému problému uvedl údaj 130 ml.Kč.
Platíme o 25% vyšší ceny za potraviny než panují na světovém trhu, aleto nebrání v šíření lží, že čeští zemědělci dotují potraviny „nějak“ zesvého. Údajně jsou také ničeni nadměrnými, subvencovanými dovozy zezahraničí a při rovných podmínkách by mohli směle konkurovat světu.Opět se jedná o naivní lež. Česko, přesněji firmy profitující naveřejných penězích, si za pomocí berliček vývozních dotací a celníchbariér udržuje v obilí, mléku, cukru pozici čistého vývozce, uvepřového a hovězího masa je bilance v podstatě vyrovnaná. Odstraněnívšech překážek mezinárodního agrárního obchodu by znamenalo konecpodnikání pro tři čtvrtiny v současnosti tolik sebevědomých zemědělců.Čtvrtina produkce mléka a pětina výroby cukru nenachází bez subvencízákazníky. Přitom, ceny těchto komodit na domácím trhu neklesají alerostou. Není tu nic k divení. Kruh se uzavřel a zemědělství se změniloenklávou socialismu, kde absurdní je normální a naopak.
Cukr je typický
Ukázkovým příkladem je cukr. Cukrovka se dnes pěstuje na cca 61 500hektarech, což jsou dvě procenta rozlohy orné půdy a přináší práci asi1450 zemědělcům. Na londýnské komoditní burze, vnitřní trh EU pokřivenýochranářskými opatřeními není vůbec relevantní, oscilovala v roce 2000cena mezi osmi až devíti korunami za kilogram cukru. Tato cenanevznikla na základě obchodu s vysoce dotovanými přebytky, jak tvrdícukerní lobbysté, ale díky produkci zemí jako je Brazílie, Thajsko,Austrálie. Výrobním nákladům čtyři až sedm korun na kilogram cukru,které vyplývají z přírodních podmínek a ceny pracovní síly se prostěnevyrovnáme. Proto jsou také naše cukrovary chráněny před okamžitýmbankrotem hradbou 141 procentní celní sazby.
Na základě rozdílu cca 8 Kč/kg mezi domácí a světovou cenou cukru a přiroční celkové spotřebě 410.000 tun, jde odhadnout ztráty českýchspotřebitelů na 3,2 mld. Kč. Jeden zemědělec pěstující cukrovku nástedy přijde na neuvěřitelných 2,25 miliónu Kč, a to po milosrdnémzaokrouhlením směrem dolů. Perlička na závěr. Průměrná spotřebitelskácena krystalového cukru vzrostla v roce 2000 o pět procent na 21 Kč zakilogram, a to přebývalo na našem trhu 90.000 tun cukru.
Nezapomínejme také na mezinárodní souvislosti. Odmítáním dovozupotravin jsou postihovány nejchudší země světa. Vedle nerostnýchsurovin jsou to jediné komodity, kterými se mohou zapojit do světovévýměny zboží. Podle vyjádření výkonného ředitele měnového fondu HorstaKöhlera, pronesené loni v Praze při zasedání MMF, snížení celosvětovýchbariér omezujících obchod na polovinu, by přineslo těmto státům 110-140mld. dolarů.
Zemědělství a životní prostředí
Intenzivní zemědělství se vyznačuje vysokou dopravní a energetickounáročností, plošnými monokulturami a stresujícími velkochovyhospodářských zvířat. Způsobuje znečištění povrchových i spodních vodumělými hnojivy, ochrannými chemickými prostředky (fungicidy,pesticidy, herbicidy, atd.), únikem silážních šťáv a výkaly zvířat. VČesku je přibližně 6700 produkčních jednotek s chovem a výkrmem prasat,z toho 740 má kapacitu větší než 1000 kusů. Klade si někdo otázku, jakse hospodaří se vznikajícími nebezpečnými odpady? Pro zajímavost, jednaz výjimek pro náš vstup do EU v oblasti ekologie se bude vztahovat kobsahu dusičnanů ve splaších dešťové vody z polí. Všechny tyto vlivyzvyšují náklady na dodávky pitné vody, zhoršují kvalitu rekreačních vodpodporou růstu alergicky působících sinic a omezují její biodiverzitu(množství zde žijících rostlinných a živočišných druhů). Nešetrnéobhospodařování pozemků znásobuje škody při záplavách i suchu, o čemžjsme se mohli z obou stran v Česku přesvědčit v roce 1997 a 2000.Krajina totiž ztratila schopnost zadržovat vodu, tj. retenčníschopnost. Půda podléhá degradaci fyzikální (eroze, zhutnění,narušování vodních systémů), chemické (okyselování, kontaminacepesticidy a produkty jejich rozpadu, těžkými kovy) biologické(snižování obsahu humusu). Do ovzduší se uvolňují emise amoniaku,(okyseluje také půdu a vodu) a metanu, jenž se zase podílí na vznikuskleníkového efektu. Malé odbočení. Nedávno vláda vypustila z návrhuzákona o ochraně ovzduší ustanovení o zpoplatňování a limitováníamoniaku pocházejícího ze zemědělské výroby. Kdyby jakákoliv chemičkaobtěžovala občany zápachem jaký vzniká při hnojení pole kejdou, na jejíbráně by okamžitě viseli v řetězech příslušníci Greenpeace.
Krajinné prvky (meze, remízky, atd.), které jsou zároveň přirozenýmistanovišti různých druhů fauny a flóry se zachovávají pouze na místech,pro zemědělce opravdu nepřístupných. Přes všechny zákazy je veřejnémínění nakloněno snaze vystřílet domnělé potravní konkurenty(kormoráni, vydry atd.). Stačí vykonstruovat jimi způsobenou škodu naněkolik, z obecného hlediska nepodstatných, milionů korun.
Vlivem zemědělství se do potravinového řetězce pronikají cizorodéchemické látky včetně hormonálních a těžkých kovů. Nepřiměřenépoužívání antibiotik při léčení zvířat se zasloužilo o vznik odolnýchmikrobiálních kmenů a zkrmování živočišných zbytků o nemoc šílenýchkrav. Shrnuto a podtrženo. Tvrzení, že zemědělství zajišťuje „údržbukrajiny“ a má blahodárný vliv na některé složky životního prostředínebo lidské zdraví, je tedy naprostý, ale naprostý nesmysl. Naopak jiničí.
V Česku došlo po roce 1989 z ekonomických důvodů k samovolnému útlumuzemědělství a zároveň pro malou zájmovou skupinkou nechtěnémunežádoucímu zotavení přírody. (Např. spotřeba průmyslových hnojiv z 218kg. čistých živin/ha v roce 1989 klesla v roce 1998 na 73 kg č.ž./ha).I naprostý laik mohl zaznamenat rozšíření dříve téměř vyhubených druhůzvířat (obojživelníků, plazů, dravých ptáků atd.) a rostlin. Agrárnílobby ale usiluje všemi prostředky o návrat k bezohlednému przněníkrajiny. Vždyť jenom škody způsobené erozí půdy a znečištěním pitnévody jsou odhadovány v řádu miliard Kč.
Jak z toho ven?
Necelých dvěstětisíc zemědělců vystupujeve válce o peníze občanů pouze jako živé štíty. Většina prostředků zpodpor uniká k zpracovatelům, obchodníkům, ztrácí se v korupční bažině,je přidělováno privilegovaným skupinám a spotřebováno na byrokratickéstruktury. Sami zemědělci znají nejlépe všechny nečisté praktiky.Obrovské finanční prostředky vyhazované dnes oknem, musí zbavovatvenkov závislosti na upadajícím intenzivním zemědělství (podporou jehoekologické formy i obecně podnikání v nezemědělské oblasti), napravovatchyby minulosti např. zalesňováním, zatravňováním, zřizováním mokřadů azlepšovat život na vesnici zřizováním školské, zdravotní, dopravní ajiné infrastruktury. Krajina jsou i lesy a louky.
Není od věci přemýšlet také nad možností volby mezi zemědělskýmipodporami a nižšími daněmi i cenami potravin, podporou školství,výzkumu, vědy, zahraničních investic, zdravotnictví, sociálnísolidaritou vůči postiženým a plněním skutečných povinností státu např.v péči o soudnictvím, fungování policie, údržbu silnic a stavbu dálnic.
Činnost dnešního socialistického ministerstva zemědělství naznačuje, žebudoucnost má být pouhou prodlouženou minulostí. A změna nikde. Volebníprogramy všech politických stran v této oblasti formulují ti, kteříjsou existenčně závislí na pokračování podpor a cítí se k tomu odborněpovoláni tím, že vlastní pole, pár kusů dobytka a každé ráno kydajíhnůj.
Nemyslím si, že zemědělství může za všechny strasti světa. Spíše jezkouškou z racionálního uvažování, ve které neustále propadáme.
