Co nového na tuzemském trhu s elektřinou
Minulý čtvrtek uspořádal Liberální institut seminář na téma „Konkurenční struktura české elektroenergetiky“, kde byl jedním z hlavních řečníků Jiří Rusnok. Ministr průmyslu a obchodu se nejprve omluvil, že elektroenergetice příliš nerozumí a že je v ní „pouhým žáčkem“ (doslovná citace). Pak sdělil, že za každou cenu prosadí plán svého předchůdce Grégra na spojení ČEZ a regionálních distributorů. Vše doprovodil několika obrázky, z nichž především jeden stál za bližší pozornost. Šlo o mapku popisující trh s elektřinou v okolních zemích. Co je na ní zvláštního? Je to obrázek vytvořený společností ČEZ pro potřeby vlastních prezentací, lze jej nalézt na firemní stránce www.cez.cz s datem 4. února (pokud jej ČEZ mezitím po upozornění nestáhl). Takže je jasné, kdo je učitelem žáka Rusnoka.
Naposledy zlevňujeme
Celá 90. léta ČEZ svůj vliv na ministerstvo průmyslu aspoň skrýval. Nyní ho již ukazuje bez skrupulí a díky obratné politice svých současných manažerů uskuteční vše, co si zamane. Dokonale se tím ilustruje ekonomická teorie „ovládnutého strážce“, s níž přišel nositel Nobelovy ceny za ekonomii George Stigler. Podle ní se regulátor, který má chránit zákazníky před státem vytvořenými monopoly, nutně stane především hlasatelem názorů regulovaných firem. Místo aby ministerstvo průmyslu sloužilo České republice a zdejším zákazníkům, slouží především ČEZ. A hlavním cílem firmy totiž v současnosti je „konsolidace odvětví“, tj. získat podíly státu v regionálních distributorech výměnou za akcie ČEPS (spravuje přenosovou soustavu). K čemu ČEZ potřebuje regionální distributory? To nejlépe ilustruje epizoda s výběrovým řízením na prodej elektřiny z ČEZ, které probíhalo od 30. srpna do 12. září. Oč šlo: firma víceméně zopakovala úspěšný loňský projekt „Duhová energie“, což není nic jiného než prodej elektřiny po pásmech charakterizovaných různou délkou dodávky a různou cenou. Jednotlivé distribuční společnosti – především ty, v nichž chce stát předat svůj většinový podíl do rukou ČEZ (Severomoravská, Severočeská, Středočeská, Východočeská a Západočeská energetika) – najednou nevěděly, zda mají koupit elektřinu na trhu, nebo elektřinu od ČEZ, aby si nepohněvaly budoucího majoritního vlastníka. Dominantní tuzemský výrobce totiž nabízel proud o něco dráž než některé konkurenční nabídky. Přestože průměrná cena elektřiny od ČEZ poklesla, někteří nezávislí obchodníci nabízeli elektřinu ještě levněji (zhruba o 1 %). A jak to dopadlo? ČEZ bude muset kvůli exi-stenci konkurenční nabídky snížit cenu elektřiny právě o zmíněné 1 %. Až ovládne regionální distributory, tyto starosti mu odpadnou.
Dva mýty
V podání šéfů ČEZ má vypadat liberalizace trhu tak, že zákazníci si vyberou svého „výrobce elektřiny“. Jenže zákazníci si budou moci vybírat svého dodavatele, což je podstatný rozdíl (tímto dodavatelem může být sice přímo výrobce, ale také distributor nebo nezávislý obchodník). ČEZ se již přesvědčil, že prodávat elektřinu konečným zákazníkům není tak jednoduché. Pro letošek nezískal jediného přímého zákazníka a prodává pouze regionálním distributorům a účastníkům svých aukcí, nebo vyváží. Zmíněný příklad s levnějšími dodávkami boří mýtus, který o sobě ČEZ usilovně vytváří – totiž že jedině on je schopen dodávat levnou elektřinu. Není tomu tak, ostatní hráči umějí dodávat i levněji. A ještě lepší situace pro zákazníky by nastala, kdyby padla veškerá omezení dovozu (licence na dovoz a způsob přidělování přeshraničních profilů, zákazy dovozu z některých zemí). Ze stejného soudku je mýtus, že ČEZ prodává elektřinu stejně draho jako na počátku 90. let. To je opět příklad firemní polopravdy. Srovnatelné ceny elektřiny vzrostly v letech 1992-2000 o 14 %. To skutečně není mnoho oproti ostatním cenám. Nicméně hlavním důvodem tohoto pozitivního vývoje není blahovůle ČEZ, ale fakt, že v 90. letech na velkoobchodním trhu s elektřinou exi-stovala konkurence, byť v omezené podobě. Právě díky samostatnosti regionálních distributorů, kteří se mohli rozhodnout, zda elektřinu nakoupí od ČEZ, nebo od nezávislých výrobců. Pokud by nezávislí výrobci neexistovali, pak elektřina na velkoobchodním trhu místo současných zhruba 950 Kč/MWh stojí něco kolem 1400 Kč/MWh (takové totiž byly představy většiny energetiků v polovině 90. let). Sjednocení ČEZ s pěti regionálními distributory je pro firmu pouze jedním z kroků k ovládnutí domácího trhu. Další budou následovat: omezení dovozů po přenosové soustavě ve státním vlastnictví, omezení dovozů do ostrovních provozů. A nakonec ovládnutí Energetického regulačního úřadu – s pomocí „žáčků“ v čele ministerstva průmyslu by to nemusel být velký problém.
