Naprosto souhlasím, že tato protahovaná nejistota je ze všeho nejhorší. Firmy nemůžou udělat kvalifikované rozhodnutí o tom, zda budou jejich dodávky nebo výrobky zatíženy cly, nebo kdy a jakým disrupcím bude čelit jejich výrobní proces. Totéž samozřejmě platí pro najímání pracovníků a negativní dopad má tato situace také ve světě mimo podnikání.
Situace je teď ve stavu čekání, kdy vláda Theresy Mayové nejspíše už žádné nové kroky nepodnikne a úmysly nové vlády (Borise Johnsona?) ještě neznáme. Pokládám za pravděpodobné, že 31. října Velká Británie nevystoupí. Pak přijde ke slovu dokonce i nová Komise, tedy vyjednavač na straně EU. Znamená to sice odložení brexitu o další (značný) časový úsek, ale taktéž možnost odblokování tohoto stavu, ze kterého – jak se zatím zdá – není cesty ven.
Jednou cestou ven by byl i takzvaný no-deal brexit, ale nevěřím tomu, že budoucí premiér Velké Británie bude mít dost odvahy a dost podpory v Dolní sněmovně, aby toto řešení prosadil už teď v říjnu, jakkoliv se teď ve volební kampani mohou někteří kandidáti tvářit, že to je jejich cílem. Jako nejzazší hranici odsouvání brexitu vidím rok 2022, kdy nejpozději musí v Británii proběhnout nové volby. Jak viděli konzervativci před měsícem, pokud do té doby brexit neprosadí, budou už jenom bývalou stranou. To je dostatečný strašák, aby se věci pohnuly.
Martin Pánek, ředitel Liberálního institutu
