Martin Pánek, ředitel Liberálního institutu: Podle indexu Economic Freedom of the World, který vydává Liberální institut společně s dalšími think-tanky po celém světě pod vedením kanadského Fraser Institutu, je Česká republika 30. nejsvobodnější ekonomikou ze zkoumaných 162, zatímco Francie až na 57. mezi Polskem a Seychelami.
V roce 2000 však role byly obrácené, Francie byla 29. nejsvobodnější ekonomikou světa a mladá Česká republika sice stoupala žebříčkem, ale na přelomu tisíciletí byla na 62. místě; mezi oběma zeměmi tak byl v pořadí větší rozdíl než dnes.
Francie je schopná liberálních politických reforem. Za deset let 1990 až 2000 se sice propadla o deset míst v žebříčku, ale její celkové skóre se zvedlo ze 7,04 na 7,47 (maximum je 10). Jiné země liberalizovaly rychleji, a proto Francii přeskočily, ale tím bychom se neměli nechat zmást – v devadesátých letech liberalizovala nejen Česká republika a další postkomunistické země, ale i Francie.
Místo snahy o stále větší centralizaci Evropské unie by Francii pomohlo, kdyby si vzala příklad ze Švýcarska a decentralizovala moc do regionů, kterých je v kontinentální Francii dvanáct. Je to sice menší decentralizace než ve Švýcarsku, ale jako první krok by to pomohlo.
Také další prvky švýcarské ústavy by si Francouzi mohli osvojit, například dluhovou brzdu (zákaz, ústavní zákon o vyrovnaném rozpočtu), ústavně stanovenou výši daní, fiskální federalismus nebo lidové veto (možnost občanů zamítnout návrh zákona referendem). Když mohou občané zamítnout nepopulární zákon referendem, necítí potřebu podpalovat auta na ulicích, aby zákon odmítli.
Tyto ústavní změny mají tu výhodu, že jsou robustní a přežijí i pád té či oné vlády, a na rozdíl od reforem z devadesátých let, tudíž se udrží i další desetiletí. Jak ale takové reformy prodat veřejnosti a prosadit, to je velký oříšek, který dokáže rozlousknout zřejmě jen velký státník. Nebo velká krize. Liberálního reformátora, který prosadí velké změny, bychom Francii měli přát. Velkou krizi nikoliv.
