Stát se nechová jako firma
Rozumím obavám o závislosti na firmách vlastněných státem nebo se státem úzce propojeným, jako jsou například velké čínské firmy nebo jako by byla (hypoteticky) jakákoliv státní pošta, pokud by exportovala svoje služby za hranice. Při prodeji státního majetku firmám vlastněným státem vlastně ani nejde hovořit o privatizaci, neboť zde neexistuje privátní vlastník.
Stát, ať už přímo nebo nepřímo skrze firmy, se totiž nechová jako firma. Má na zřeteli (také) jiné ukazatele než uspokojení zákazníků. V případě státní pošty by se mohlo jednat například o cenzuru názorů nepohodlných pro exportujícího vlastníka této pošty. Podobné úvahy existují i u Huawei, ještě posílené o možnost špehování a případně odstranění kritické infrastruktury ve vhodný okamžik.
Obava tedy správně plyne z toho, že nejde o čistě soukromého hráče. V případě soukromých firem, i gigantických, jako jsou Apple, Microsoft, Google nebo Coca-Cola, nejsou obavy na místě. Jak totiž víme od zmiňovaného Hayeka, informace jsou rozprostřené a nedostupné i gigantickým firmám, neboť jsou v hlavách a okolích dnes již sedmi a půl miliard lidí. Tam dosáhnou i technologičtí giganti s machine-learningem a velkými daty jenom velmi těžko.
A kde jeden gigant vyhodnocuje data špatně, jiný přijde na to, jak poskytovat svoji službu lépe. Tím pádem bude pořád docházet ke konkurenci na hayekovském svobodném trhu. Vzpomínáte, jak jsme byli varováni před nezničitelnou dominancí Nokie a MySpace?
Martin Pánek, ředitel Liberálního institutu
